Panuje obecné povědomí, že ženy (a to nejdříve jen ty tzv. „mondénní“) začaly kouřit počátkem 20. století. Proto mne velmi překvapila zmínka o ženě – kuřačce z přelomu 18. a 19. století – uvedená v pamětech Isidora Moravce (* 1862) z Kunčic: “…děda mého otce byl hospodářem v popisným čísle 82 Kunčicích, kdež dosud rod Moravců obývá. Tento můj pradědeček jmenoval se Josef …. Měl než jednu dceru Annu a ta se provdala za Motyčku z Adamova statku, takže tím zde rod Moravců vymizel a byli zde Motyčkové až do roku 1905…. Prababička … byla Taclova z dolního konce Kunčic, z kterého čísla není známo. Zajímavo jest na tehdejší dobu, že tato žena kouřila. Šla-li dělat trávu, měla snad takovou krátkou faiftičku do níž si nacpala a bafala. Brzy však zemřela. Z jejich manželství byli dva synové, Josef které zdědil živnost po otci a Antonín můj děda.
Samozřejmě jsem si nenechala ujít příležitost zapátrat. Takže pěkně popořádku… Výchozí bod Kunčice 82 a zhruba počátek 19. století, doba po přečíslování gruntů, tj. po r. 1805. První stopa hned 11. února 1806. Dvojčata Dorota a Kateřina Moravcovy se narodily v Kunčicích 46 nové číslo 82 otci Josefovi a Terezii rozené Taclové, dceři chalupníka Václava z Kunčic 6 a Anny původem Venclové (1). Měli děti, tudíž měli dříve i svatbu (2).
Matrika Kyšperk (Kunčice) 1784-1829 sign. 83-23 O, fol. 7
Ženich, dvacetiletý Josef Moravec (* 22.11.1774, † 7.3.1845), pocházel ze statku. Táta mu umřel a on, jako nejmladší ze synů schopných hospodaření, byl na řadě, aby si přivedl nevěstu a převzal grunt. Něco na té Terezce muselo být… o pět let starší děvče z chalupy, a přece se 21. září 1794 stala budoucí hospodyní na lánickém gruntu. Nebo jen Josefova ovdovělá máma myslela, že starší žena mladého hospodáře ukrotí?
Pětadvacetiletá nevěsta je v matričním zápise o uskutečněných církevních oddavkách uvedena jako “Terezie, dcera po Václavovi Taclovi, na panstwi kysspereczkem we wesniczy Kuncžicze w Nru 3 chalupnikowi, moha leta bywalim wrchnostenskim poslowi do kragskeho auržadu. Jegy matka Anna, dczera Martina Wenczle, nadenika z toho tež panstwi a z Kuncžicz.” Z tohoto druhého pomocného schůdku už není daleko k cíli – najít roku 1769 narození Tezerie Taclové, dcery Václava a Anny. Nalezený, níže uvedený zápis z 21. ledna 1769 podává mnohem méně informací, ale je ukázkou toho, jak je místy genealogova práce náročná.
Matrika Kyšperk 1760-1784 sign. 83-4 NOZ, fol. 138
Kuncžicio (1769, Januarii) 21. Theresia dczera Waczlawa Taczle a Anny manz. pokržtiena gest w chramie Panie Kysp. Levans Josefa dczera p. Francze Polacžka zahradnika, test. Jakub Hrdina richtarž z Kuncz., Theresia manz. Antonina Hottmara z Podmiesti R.P. Jos. Fridrich altarista
Jen tak na okraj… Nedá se říct, že Terezce při narození svítila šťastná hvězda. Přívalové deště, jarní sněhy, letní vedra – to vše tři roky po sobě. Bylo stále hůř, až už nebylo co sít, co jíst. V jedenasedmdesátém roce vypukl v Čechách poslední velký hladomor a rozsáhlá tyfová epidemie. Na čtvrt milionu mrtvých prý tenkrát v Čechách pohřbili. Terezka přežila. Řeklo by se, že krušné časy z raného dětství musely poznamenat její zdraví, ale opak je pravdou. Úmrtnost rodiček byla tenkrát veliká, ale selka z Moravcova statku porodila bez problémů deset dětí. Jako první přišel na svět Jan ( asi 1793). Narodil se jako nemanželský a jméno otce není v matrice uvedeno. Byl jím snad ještě ani ne devatenáctiletý Josef Moravec? Toť otázka… každopádně v jejich manželství se narodilo dalších devět potomků: Terezie Dorota (* 1795, 1819 provd. Macháčková), Anna (* 1797, + 1799), Antonín (* 1799, + 1800), Josef (* 1801, odd. 1822), Anna (* 1803, ?), Dorota (asi 1806), Kateřina (* 1806, + 1807) Barbora (* 1809, ?), Antonín (* 1813, odd. 1836).**
Isodor Moravec píše, že prababička zemřela brzy. Ale Terezii Moravcové roz.Taclové zvonili umíráčkem až 20. září 1838, kdy jí chyběly necelé čtyři měsíce do sedmdesátky. Do hrobu ji však nepřivedl tabák. Podle všeho byla příčinou jejího úmrtí otrava krve od zánětu v noze.
Matrika Kyšperk (Kunčice) 1784-1869 sign. 83-30 Z, fol. 111
O selčině zlozvyku se jistě vedlo dost řečí, přesto rod Moravců proslavil teprve její vnuk - Josefův syn Petr (* 1836). Dlouholetý radní a představený obecní samosprávy se mezi sousedy těšil velké autoritě. Vodil poutníky na procesí, dával sousedům právní rady, žádali si jej za družbu ke svatbám, patřil k zakladatelům kampeličky, hasičského sboru…. Prý se i říkávalo: “Pánbůh na nebi a Moravec na Kunčicích.” Jenomže to už je jiný příběh.
Ještě otázka. Víte proč prababička nekouřila cigarety? Jednoduše proto, že je lidé ještě neznali. První “hřebíček do rakve” si údajně ubalil a vykouřil egyptský voják roku 1832 za turecko–egyptské války. Průmyslově se začaly vyrábět ve Francii až pět let po smrti kunčické kuřačky.
K tolik proklínanému zlozvyku se vztahuje ještě jedna vzpomínka Isidora Moravce z konce 1. světové války: “Kouření už v r. 1917 nebylo vůbec, já sám tehdy také kouřil fajfku a když nebyl tabák, kouřilo bukové listí, protože barvou na podzim se nejvíce podobalo tabáku, kouřila se mářinka, růžičkové listí (květy), zaječí jetel z luk, na podzim nať z bramborů a Bubeník, nyní kostelník v Orlici kouřil i kopřivy. Smrdělo to všecko hrozně a ty kopřivy nejvíc a nejlepší to bylo, když jsme se v sobotu sešli na holení k Motyčkom č. 69, on byl zedník a stříhal a holil a každý kouřil něco jiného, to byl náramný požitek z toho smradu. Na jaře se sehnalo semeno tabáku a sel se tabák do zahrádek, různé druhy, ač se nesměl pěstovat, jen asi tři rostliny, jako květina a dost se mu zde dařilo, alespoň mě vyrostl moc pěkný, na podzim a v zimě jsme to všelijak patlali, pařili a sušili, ale co to bylo všecko platné, že to byl tabák, když to dobré nebylo. Taky se i ze zahrádek kradl tabák a to pak bylo lítosti.”
Povím vám, to muselo být „pokouřeníčko“!
