Dnes je krásný a slunečný den a podle toho by to mělo i vypadat. Jenže to bych nesměla být já.
Pouštím si do pozadí video kde prší a samozřejmě že kouřím.
Přistihla jsem se při takové zvláštní věci. Všechno vnímám jako by se to mělo týkat mě, vše si vztahuju na sebe, přes proletivšího ptáka za oknem až přes příběhy druhých, tóny, barvy atd. všechno ke mě mluví a všechno se mě týká. Někdo by mohl říct, že jde o vztahovačnost, jenže tak snadné to zas není.
Každopádně proč to říkám, je to dvousečná zbraň jenže je vysoce výkonná a účinná, takže nevím jestli se toho vzdám. Jde o překlad potažmo ztracení se v překladu.
Člověk pak lehce příjme co není jeho, nebo se stotožní se špatnou figurou protože přiznejme si to, člověk se vždycky vidí hůř než jaký ve skutečnosti je . A já mám skutečně tendenci k tomuhle dost fatální, řekla bych až sebezničující.
S obrazy jsem na tom tak, že mám stále dva a půl černobílého pokusu o zdělení něčeho konkrétního docela nekonkrétní formou a pak mám rozdělané plátno, ale jsem v období kdy se spíš pokouším o vzdělávání než o kreslení, takže kdo ví kdy mě to kreslení zas chytne.
Baví mě jazyky, tuším jich umím když si je spočítám na prstech 4 relativně dobře, 2 rozumím a další 2 se učím. Člověka to odtáhne od kravin a nepřemýšlí nad blbostma.
Takže fajn den ať už jste jací jste .)
PS: blbé jen je, že člověk toho kvanta rozešťourá a nic neumí a nezná pořádně