Vůbec nevím jestli jsem o tom někdy psala, takže se případně omlouvám, ale řekla bych, že minimálně pár věcí by tam jinak být mohlo (v článku).
Chci o tom psát, protože na to lidi mají různé názory a příjde mi, že tomu dávají větší váhu, než si to zaslouží. Respektive není synchro jako synchro a není můza jako můza.
Záleží kdy jak a proč se stane. Čeho se týká, co tomu předcházelo a v jakém rozpoložení se člověk nachází.
Pamatuju si na svůj úplně první pocit s téhle věci. Totální strach a nepříjemné pocity. Týkalo se to víceméně jen SPZ a čísel na hodinách, pak se přidaly slova, věty. Nic dobrého jsem v tom neviděla, vím, že jsem v té době nemohla najít žádné informace, které bych považovala za relevantní. Taky se nedá říct, že bych se na to zaměřila, nicméně, když jsem se podívala, tak to tam vždy bylo. Snažila jsem se toho zbavit a poměrně to šlo, za což jsem byla ráda atd.
Jenže pak tu jsou jiná synchra. Vypadají trošku jinak a možná o žádné synchra nejde. Za prvé jde o věci co má člověk v hlavě a ty se pak stanou, ihned. Nemluvím o internetu, to je kapitola sama pro sebe a jiný level magoření.)
Nebo se na něco díváte a děj se prolíná s vašim životem.
Jenže mysl. Mysl je tak úžasná věc. Naše pamět, náš způsob jak ukládáme data, jak si zapisujeme, jaké zkratky děláme. Je to vše mnohem prozaičtější.
Člověku uvízne v hlavě nějaký střípek a na základě střípku volí film, volí píseň, volí cestu....atd....
Neměli bycho přisuzovat věcem a jevům větší význam než si skutečně zaslouží, tyhle cesty vedou na scestí a člověk po čase ztratí schopnost rozlišovat...
je neděle, jsem chvíli vzhůru tak to berte v potaz:)
Ps: lidi se všeobecně vždy něčeho chytnou a jde to jak mexická vlna, z myšlenky se stane realita, formuje to realitu, naši společnou, něco co nebylo dříve možné, je možné v mžiku oka...tak nějak. někdo to začně a pak to jede, jede to jako vlak a nikdo s tim nic neudělá, až možná zase za čas.