Mám za to, že splečnost se chová jako sociopat...tzn. že společnost je sociopatická. Jedinci v ní vůbec, jsou spíše pravým opakem společnosti. Jen ti slabí vyměknou a stávají se z nich sociopaté, anebo psychopaté. Ono to ani jinak nejde. Není na tom vlastně nic špatného.
Společností myslím stádo lidí, celé státy, kontinenty a čím větší počet kusů tím víc socio nebo psycho.
Snad si rozumíme. Ono by to asi bez toho ani nešlo.
Dnes nad tím přemýšlím a zjišťuji, že nejde být dlouhodobě naštvaný, nebo nešťastný, přesnější by byla lítost, ale ta by taky nebyla nejvhodnější. Je to tak jak to je. Společnost je nemocná a jednotlivci v ní taky.
Jenže potrestaný je vždy jedinec ačkoliv za to může společnost.. Dalo by se říct, že jedinec vykonává pomstu na společnosti svým obskurním a sadistickým jednáním. Potřebuje kompenzaci a úlevu, možná i pochopení, ačkoliv jeho výlučnost tu touhu po pochopení vylučuje. Chce i nechce být pochopen..S pochopením přichází úleva.
Knížek už bylo napsáno spousta, studijí vyšlo ještě více, jenže mě osobně nepříjdou extra věrohodné. Já vím, ale nenadělám nic ( je to buřt)
sobotní "zamyšlení"
pokud výlučnost existuje ( jde o chybu, ale ty neexistují že?)
faktem zůstává, že "zrůdy" jsou mi sympatické a to mě děsí. protože ony jsou skutečné oběti.