Kdo by neměl rád šachy. Tuším jsem psala, že mě je naučil hrát krsný otec. Ani nevím kolik mi bylo, byla jsem fakt malá. Pamatuju si jen ten pocit, který jsem z nich měla. Byl to pocit bezmoci a toho, že se to nikdy nenaučím. Ale byl to mylný pocit, stejně jako ostatní pocity podobného nebo stejného druhu, které mi tvrdily, že to nepůjde, že to nezvládnu, že to nepochopím. Tohle vím.
Hrají se tak, že se táhne rychle, aby jste byli rychlejší než vaše myšlenka které si všimnete a která vás vmanipuje do něčeho čemu se říká mentální cvičení...netuším, takhle já nehraju, já hraju rychle, snažím se o to....naproti tomu pomalá hra, vede na scestí a jsou to tak trochu šachy jiné úrovně s kterých se mi dělá špatně.
Šachy jsou dokonalou manifestací duality, kterou skoro každý odmítá. Teda skoro každý a hlavně ti co si říkájí "anarchisté". ( ale asi mluvím o trošku jiných anarchistech, než o těch kteří vás možná napadnou).
Anarchista, který se rád baví a bere život jako hru a nechává po sobě jen spáleniště. Nejeví pražádný soucit, a nejeví pražádný pocit respektu plynoucí z vědění, kterého se mu dostalo.
Hráči šachů jsou jen fatamorgána, předstírající opravdovost a ryzost. Né že by fatamorgána nebyla čistá a ryzí, jen je to přelud ( dává to teď dokonalý smysl), jenže když člověk vyprahlý přileze k fatamorgáně ta zmizí. Neexistuje nic co nabízela, pokud jsme ji viděli z dálky.)
Hráči šachů jsou stejná hříčka přírody jako paní za kasou, která se mi momentálně jeví opravdovější, byť její vidění světa se s tím mým naprosto míjí..vnímám ji lépe protože prostě neví. a to že neví ji omlouvá..přestože se říká, že nevědomost neomlouvá. Proč by taky měla...máme vnitřní kompas že jo? jenže co když je střelka zmagnetizovaná?
Hm. Lucy in the sky with diamonds...hodně veselých dní všem kdo si je přejou...za jakoukoliv cenu ...ať padnou lesy, ať vyschnou oceány, hlavně když se bavíme.
From @maajaanaa