Přemýšlím jestli je možné nabídnout příměří někomu, kdo v podstatě nebyl ve válečním tažení. Pakliže onen příjme, přistupuje na další hru, což samo o sobě je poměrně mrzuté.
Přemýšlím o tom, že lidi jako já mají velice blízko k tomu se stát chladnými. Zamrznout. Jenže to neznamená nemít cit, nemít emoce, jsou tam stále, je jich hodně, jsou mnohem intenzivnější než kdy předtím, ale zůstanou tam někde zamčené a nepůjdou vidět, budou hluboko a nikdo se k nim nedostane. Rozhodně nejsou určené lidem. Né, těm skutečně ne.
Kdo chce s vlky výt nesmí být ovce, jenže problém je v tom, že vlci nejsou ovce převlečené za vlky.
VLK je VLK a nikdy to nebylo jinak. Ovce jsou zákeřnější než smečka vlků.
Je to škoda, ale co člověk může:)
Rozhodně nedat nažrat ovcím.
Mějte bezva den plný usměvavých a přátelských lidí.
A pokud hrajete šachy, pak bůh s vámi, mongola za protihráče si nikdo nepřeje.