Předevčírem, nebo to bylo včera? Ne, předevčírem jsem se vrátila do Prahy.
Tyhle návraty mě doslova zabíjí. Praha magická, ale i Praha toxická a já hlavně vnímám tu toxicitu.
Čím dýl jsem pryč tím hůře si zvykám a úplně cítím jak to na mě padá a byt mě požírá. A když jdu ven, což se stává vždy tak minimálně týden po tom co se vrátím žere mě to i venku. Né, že bych Prahu nesnášela nebo ji neměla ráda, má x plusů, ale i závratné množství mínusů. Pro lidi mého typu, je to suprskvělé cvičiště. Jen nevím kde pak má být to pomyslné bojiště:). Raději ani nedomýšlím, protože pokud v mé hlavě pak mávám naprotivníky velmi líně bílým šátkem a vzdávám se bez boje:).
Tu tíhu a toxicitu člověk pociťuje už na zhruba 33km před Prahou a čím víc k centru tím víc se to umocňuje. Dá rozum. Nicméně mě lehce rozhazuje to, že jsem si ještě za těch x let co tu jsem nezvykla a nenašla nějaký způsob, který mě nebude tak vyčerpávat a nebude ze mě dělat "nemohoucího lazara".
Ale třeba se situace změní a mě něco kardinálního napadne, nebo mě osvítí a budu v pohodě a Prahu jako toxickou už vnímat nebudu, anebo budu, ale bude to jen informace, která mě nikterak neovlivní.