Parc Animalier de Merlet - Les Houches
Den 7 - @loulou1987/tour-du-mont-blanc-den-7
Podle předpovědi mělo v noci sněžit, ale naštěstí se nevyplnila. Probouzíme se ale do mrazivého rána, vesele se balíme, nesnídáme. Dneska bude snídaně šampiónů a čerstvá káva někde v pekárně. Zbývá nám už jen hodina cesty a navíc dolů. Hodina do konce našeho celého treku.
Do Les Houches přicházíme kolem 9. hodiny ráno.
Naše první zastávka je na veřejných WC, kde zfoukneme celou ranní hygienu. Takhle z pohodlí domova mi tato informace přijde trošku zbytečná a většinou veřejné WC přehlížím, ale tento týden najednou patřily k luxusu, který jsme neměli každý den.
Naše další zastávka je u startovní brány celého treku.
Euforicky se všichni fotíme a na otázky kolemjdoucích typu "za kolik dnů to máte v plánu zajít" radostně odpovídáme, že už jsme to zašli.
Teď už ale míříme do pekárny na protější straně ulice a objednáváme si všechno, co vidíme. Níže je první část mé snídaně. Druhou jsem pro jistotu raději nefotila.
Za chvíli se přesouváme do Chamonix, odkud jedu v noci autobusem domů. Dáváme si další jídlo - pizzu a sýrové fondue.
A pak už jen odpočíváme na apartmánu, který si kluci objednali hned u nádraží, a čekáme na odjezd mého autobusu.
Plná zážitků a dojmů odjždím domů. Byl to neuvěřitelný týden, během kterého jsem viděla a zažila tolik věcí, že mám pocit, že se domů vracím po měsíci. Poznala jsem nové kamarády, potkala spoustu zajímavých lidí na trase, zažila spoustu smíchu, ale i dřiny. Několikrát jsem si sáhla na dno, jednou jsem si totálně vyčerpaná při večerní cestě do sedla dokonce fňukala pod nosem. Mé tělo mi tento týden zpestřilo, jak jen mohlo, ale nakonec jsem si poradila se vším. Na jeho obranu - já jsem mu taky dost naložila.
Kompletně jsem si vyčistila hlavu, spoustu času strávila vysoko nad věcí. Uvědomila jsem si, jak samozřejmé je pro nás mít tekoucí vodu a kolik jí denně spotřebujeme na základní věci. Kolik odpadků denně vyhodíme a jaké to je nemít splachovací WC s umyvadlem po ruce vždy, když potřebujete - resp. skoro nikdy. Naučila jsem se vařit jídlo v přírodě na plynovém vařiči - i když kluky jsem svým nemehlovským škrtáním zapalovačem bavila až do posledního dne.
Ochutnala jsem samé dobroty. A hlavně - celý den jsem byla v přírodě, probouzela se bučením krav a usínala pod nebem plným hvězd. Dokázala jsem být několik dní mimo civilizaci, závislá jen sama na sobě a vlastních prostředcích. A jako bonus jsem si během celého dne mohla užívat dokonalých výhledů - tuto fotku bych ráda zařadila do soutěže #aroundtheworld.
Takový byl můj Tour du Mont Blanc - jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě.