S každým dalším slunečním paprskem a stupněm navíc se pomalu připravuju na to, že si zase jako každé jaro udělám prostor ve své mini kuchyni a přivezu si od rodičů po zimě koloběžku. Mám ji už 4 roky a v kombinaci s kolem je to pro mě další způsob, jak si vyčistit hlavu sportem. Hlavně je to ale jediná cesta, jak něco podnikat s mým taťkou, který mě ke koloběžce přivedl.
Taťka kvůli svému omezení se zády moc neholduje sportu, ale jednou někde vyčetl, že koloběžka je super pomůcka na rehabilitaci a šel do toho. A tak jsem si ji našla v půjčovně, abych ji mohla vyzkoušet s ním. Klasický skoro 5km okruh na Olešné, který v pohodě zvládám na bruslích, jsem si totálně odtrpěla. Práskla jsem koloběžkou a řekla, že to nebude nic pro mě. Ke kolu to mělo fakt daleko a oddřela jsem si to víc než na bruslích. A tak jsem ji za půl roku dostala na narozeniny.😀
Začali jsme s taťkou podnikat jednodenní výlety. Můj taťka, který s obtížemi ujde 8 km po městě a druhý den celý skoro proleží v bolestech, dá na koloběžce 90 km, a to s prstem v nose a ještě se dívá, kam by jel dál. Já, která různými sporty trávím většinu svého času, jsem po těch 90 km totálně vyplivnutá a cítím se na výměnu obou kyčelních kloubů. 😀
Koloběžka není tak flexibilní jako kolo, nemůžete s ní dost dobře jet v terénu (i když i to se s troškou snahy dá) a navíc na ní jedete pomaleji než na kole, což ale zase znamená, že můžete víc vnímat okolí a kochat se. Hlavu si tím ale vyčistíte dokonale, protože se chtě nechtě musíte soustředit na to, abyste po zhruba stejném úseku vystřídali nohy a nezbývá vám prostor na jakékoliv jiné myšlenky (fakt ne, a to ani multitask typům).
Na úvod by toto krátké seznámení mohlo stačit. Možná bych ještě dodala, že jsme se dopracovali k naší tradici, kdy si každý rok dáme týden dovči s koloběžkou. Na ní se totiž dá dost dobře jet i s velkým batohem nebo s krosnou, ale více už zase v dalším postu.
