Je ráno, poslední srpnový pátek a já se probouzím se skvělou náladou. Nemusím do práce a dnes nás čeká start tolik očekávané a obávané B7. Nemůžu se dočkat. Vařím si kafe a vesele do sebe láduju ovesnou kaši s máslem, skořicí a spoustou cukru. Pro mě, vyznavače low-carb, je to přímo sprostá snídaně, ale nějak tuším, že se cukry budou hodit. Potřetí kontroluju povinnou výbavu, každý kus balím zvlášť do sáčku a už potřetí přebaluju batoh. Ať už to začne.
Pomalu vyrážím na předstartovní poradu s mým parťákem, dáváme si oběd po řecku a pořádný dezert. Rychle domů, ještě chvilku power nap a už na mě zvoní taťka. Počtvrté přebaluju batoh a odškrtávám seznam 😀 Vyrážíme. Vyzvedáváme parťáka a za necelou hodinu vcházíme na stadion v Třinci. Povinné měření teploty, roušky, kontrola totožnosti a první cíl splněn – máme trička! 😀 Ještě si jdu za taťkou pro poplivání pro štěstí a vyrážíme. Je 17.35.
1. Třinec - Javorový (1032 m.n.m.) – Řeka
Ze stadionu pomalým tempem vyklusáváme Třincem směr sjezdovka na Javorový. Máme za sebou první kilometr, cestou nás povzbuzují kolemjdoucí, někteří si tam i zakempili, popíjejí pivo a grilujou. Tak ještě to stejné 99x 😀 Po nějaké době přicházíme pod kopec, čekají nás necelé 2 km s převýšením 400 m. Ten kopec miluju. Je krásný výhled na město, ale tentokrát se moc nekochám. Fouká příjemný větřík a teplota tak akorát.
Sjezdovku jsme pokořili v našem klasickém čase a pokračujeme dál na vrchol. První check point a dolů do Řeky. Celou cestu dolů běžíme, jde to zlehka, ale abychom nepřepálili začátek, přecházíme do chůze. Trošku cítím úpon levého kolene, ale to tak u běhu někdy mívám. Jsme v Řece na první občerstvovačce, doplňujeme tekutiny a protože slunce už skoro zapadlo, nasazujeme čelovky.
Pod Velkým Lipovým – Morávka
Čeká nás výstup masakrální sjezdovky na sedlo pod Velkým Lipovým. Jdeme skoro kolmo nahoru v nekonečném štrůdlu lidí a navzájem se oslňujeme čelovkami. Občas někoho předbíháme, jde se fakt skvěle, kopce nahoru jsou pro mě za odměnu.
Vyšplháme se na rozlehlou mýtinu, všude jen černočerná tma, na obloze miliony hvězd a zářivý měsíc. Poprvé nadšeně vykřiknu, jaká to je nádhera, čekneme se a pokračujeme dál. Ještě pořád jsme obklopeni lidmi. A teď dolů na Morávku.
Cesta je docela prudká a kamenitá, dost se to táhne a já začínám to koleno pociťovat víc a víc. Dolů po těch šutrech se mi jde fakt špatně a pichlavá bolest se stupňuje. Nechápu, co se děje a trošku mě to znervozňuje. Můj parťák mi opatrně naznačuje, že jsme něco před 20. kilometrem a že nám ještě 80 zbývá. No jo, no jo, však to se rozchodí. Mlčím a přemýšlím, jak ty zbývající kopce sejdu. Ještě 80 km! Mám slzy v očích, protože se mi začíná rozplývat sen o tom, že bych tady toto mohla nějak dojít. Natírám si stehno vyfasovanou koňskou mastí a pomalu pajdám pravým bokem dolů. Konečně Morávka. Hážeme do sebe Marsky, banány, melouny, já si masíruju stehno, doplňujeme vodu a vyrážíme. Je něco po 10. hodině.
2. Traverz Travný (1033 m.n.m.) – Krásná – Malenovice
Další krpál. Prudký výstup lesem nahoru je s čelovkou docela nepohodlný. O koleni vůbec nevím, masáž asi pomohla, takže si optimisticky šplhám nahoru, dokonce i parťáka nechávám daleko za sebou. Oba jsme s tím v pohodě, protože tak nějak tušíme, že se to cestou z kopce zase obrátí. Přicházíme pod Travný, už asi podesáté opakuju, jak je to nádherné a boží a úžasné. Je fakt krásná noc. Chvíli si užíváme rovinku, povídáme si a nálada je celkově super, až na další sestup. Radovala jsem se předčasně, koleno se zase ozývá, parťák mě upozorňuje, že kulhám, já mu jen lehce odštěkávám, že se mu to zdá.
Samozřejmě, že kulhám. A taky vím, že jsme se dohodli, že nepůjdeme přes bolest a nebudeme to hrotit. A předstírat, že nekulhám, mi teda moc nejde. Už mě nějakou dobu zná, ví, že nemá smysl mi nic říkat, tak si jdem každý svým tempem a mlčky mě vždy po čase čeká (asi aby se na to nemusel dívat 😀). Nakonec zdárně dojdeme (já dolezu) do Krásné. Protahovačka, masáž, protahovačka, masáž, banán, voda a jdeme dál. Je 0.30.
Po prvním kopci nahoru následuje už jen rovinka, a to asi 7kilometrová. Nestěžuju si, jde se mi dobře, dokonce už i vidíme vysílač na Lysé. Stále šlapeme a šlapeme, vysílač podruhé, potřetí, počtvrté, ta cesta je nekonečná. Občerstvovačka Malenovice. Přelepit puchýře, namasírovat nohu, protáhnout, hodit do sebe cukry, záchod, pití. Lysá volá.
Děkuju, že jste došli až na konec první části 😊
