Zase nebudu psát o historii. Navštívil jsem s jistými očekáváním židovský hřbitov v Sedličkách u Jičína a zprostředkovávám svoje pocity a dojmy.
Je to asi dva kilometry od Jičína, kousek od Valdšejnské lodžie. (On té lodžii říkal kasíno.) Bylo lehce pod mrakem, chvílemi ale vysvitlo slunko. Půlka července 2022.
Proč chodím na židovské hřbitovy...Ani nevím. Jsou opuštěné. Málokdy tam někoho potkáte. Příbuzní nejsou... Zpravidla si někde vyzvednete klíč a hřbitov je na pár hodin jen "Váš". Můžete si tam hloubat.
A když máte štěstí, tak někdo přeložil náhrobní nápisy. A to je pane počteníčko... Ne takový suchopár, jako u křesťanů.
Hledám Koheny a Levity, symboly žehnajících rukou a konviček. Hledám kohenskou branku, studnu... Symboly, které na židovský hřbitov nepatří. Hledám poslední hrob z doby před hitlerovským "konečným řešením", před šoa...
Domluvil jsem se, že klíč vrátím až druhý den. Teoreticky jsem mohl být na hřbitově i přes noc... Ale proč bych to dělal?
Kdo si chcete počíst... Za Valdštejna židé v Jičíně ještě nebyli. On sám byl velmi zdatný podnikatel a konkurenci zřejmě netrpěl.
Celkově je vidět, že o hřbitov je pečováno. S láskou a odbornou znalostí. Ale na co je dnes dostatek peněz, času a lidí? Pár nadšenců dělá, co umí a může.
Práce je tam ještě dost...
Náhrobky byly asi většinově povalené, pokryté zeminou a vegetací. Některé rozbité. Odhrabat, očistit, vztyčit... Sestavit, přečíst, přeložit, doplňovat, udržovat... Sisyfovská práce.
Každý rok přibude několik rekonstruovaných náhrobků...
Na většině hrobů s hebrejskými nápisy jsou připevněné informační cedule...
Jedna za všechny...
Komu za překlad vděčíme? Předpokládám, že Terezii Dubinové, PhD. Co bude mít na své stéle napsáno ona?
Tak kdepak máme... Kohenská branka. Kohenové jsou potomci Aaronovy. Sloužili jako kneží v chrámě. Neměli půdu, ale náležely jim desátky. Výjimečné postavení jim zůstalo i po jeho zničení.
Mají v ledasčem přednost a výsadní práva... Ale také povinnosti. Dbá se na jejich rituální čistotu. Na hřbitov vstupují jen zvláštní brankou, kudy nebyli vnášení mrtví...
A studna... Součástí hřbitova bývala márnice, kde bylo pohřebním bratrstvem upravováno tělo zemřelého. A k tomu potřbujete vodu...
S vodou jsou spojeni Levité. Ti, jež očišťovali Koheny. Jejich znakem je konev...
Hele, tady je konev... Ale co to tam dole píšou?
No... Židé pohřbívali do země, kostrově. Nebožtík byl zabalen plátnem, později v pohřebním rubáši... Kremace je už asi u reformovaných dovolená. Ale co na to ortodoxní a konzervativní židé... Toho popela je tam víc.
"Neuděláš sobě rytiny, ni jiného podobenství..." Místní učitel. Na náhrobek se mu složili žáci. Začasté gójové. Asimilace...
Vojenský hrob... Jičínský turistický ruch stojí na třech pilířích. Na Vladštejnovi, Rumcajsovi a tzv.Prusko-rakouské válce 1866. Tenhle židovský oficír v ní padl. A byl pohřben na nejbližším židovském hřbitově.
Tolerováni byli židé odjakživa. V různé míře... Zrovnoprávněni teoreticky až 1848. Ale že by se v rakouské monarchii stal v 19.století žid ministerským předsedou, jako v Británii Benjamin Disraeli (1874-1880), to samozřejmě nebylo lze... Nicméně vojenská kariéra možná byla. I když třeba pan Dreyfus by mohl povídat..
Poslední hrob "před tím". Tihle měli štěstí, že umřeli včas.
Tihle už takové štěstí neměli...
Seznam hrobů pro pro případné pozůstalé...
A na závěr... Něco úplně všedního, obyčejného. A přeci něco zvláštního. Pro mě. Příběh... Jaký asi?
Paní o 15 let mladší než pan choť. Přežila jej o 66 let. Dožila se 94. Pokoj popelu jejich...
Zvláštní. Rakouské zákony kremaci dlouho neumožňovaly. Ještě Adalbert Fingerhut (vystupoval pod přeloženým jménem Vojta Náprstek), známý bezvěrec, vlastenec, pokrokář, feminista, mecenáš, spoluzakladatel Amerického klubu dam, Spolku českých turistů a exotických sbírek, se musel nechat po smrti nechat odvézt zpopelnit do krematoria v Gotě v Durynsku...
Paní Weilovou spálit mohli... Ale pana doktora Weila? Nebo je to špatný překlad? Má tam být "prachu jejich"?
Tak takovéhle myšlenky se mi honí hlavou na židovských hřbitovech. Nikde jsem tam neviděl žádné kamínky... Před hřbitovem byla kamenitá cesta... Ne, nenabral jsem čepici kamínků a neroznášel je po hrobech... Ale napadlo mě to. Ale co by tomu řekla paní doktorka Dubinová? Asi by ji to nenadchlo...
V Čechách je asi 300 židovských hřbitovů. Na většině z nich jsem nebyl. Vysloveně je nevyhledávám. Ale když má cestu okolo...