Pan Matt Ridley napsal Červenou královnu, takovou přírodovědnou studii o tom, jak se všechno vyvíjí a díky tomu jsou proporce mezi entitami stále stejné...
On to myslí tak, že predátor se stále zlepšuje v lovu kořisti a kořist je zase stále lépe uzpůsobena na vzdorování predátorovi. Takový neustávající souboj mezi obranou a útokem. Někdy je pancíř o málo lepší než meč a někdy meč o trochu účinnější proti pancíři. Nebo si tam dosaďte SDI a mezikontinentální střely, bakterii a lidský imunitní systém...
Já si v Drugwars vytkl cíl postupně stavět budovy produkující drogy, abych dosáhl aspoň 1 DWD za den. Jenže denní odměna se stanovuje jako poměr na produkci drog. A všichni hráči stavějí budovy... Takže už asi 14 dnů stavím a stavím... A pořád jsem cca 0.350 - 0.400 DWD za den. Nic moc.
Takhle to dál nejde. Požírá mi to čas a dohromady nic z toho. Takže má současná strategie je, dostavět všechno na úroveň 8. Pak všechny drogy odvádět do trezoru a za alkohol a zbraně stavět jednotky.
Jednotky... Ukazuji na obrázku část své ubohé armády. Není celá. V každé mé filiálce mám asi 200 chlapíků s noži a 200 vyhazovačů. Taky asi tisícovka vyhazovačů zrovna transportuje suroviny... Ale celkově nic moc.
Proč vlastně budu stavět armádu? Nevím. Měl jsem zlodějské období. Ale nikdy jsem nebojoval. Ani to neumím. Netuším, jak se sestavuje úročná armáda, jaké vlny se vysílají... Ale třeba se zase úplně změní systém hry a bdeme bojovat jako vzteklí... Pak se budu vyptávat, jak se to válčení vlastně dělá.
A to se chci zeptat. V každé zmých koloniích můžu stavět různá zlepšení. Funguje to tak, že zlepšení v mateřské kolonii se vztahuje na všechno, co je moje? Nebo si musím v každé kolonii budovat všechno znovu? Nebo se sčítají zlepšení ze všech kolonií?
No. Lidé jsou různí. Někoho baví lézt na osmitisícovky. Asi mu působí radost, že se tam špatně dýchá, omrznou mu prsty, které mu pak uříznou... Další chodí do sadomasochistického salonu. Co mu tam působí radost, nebudu rozebírat. Taky to nechápu. No a někdo hraje Drugwars... Pokud se to dá chápat jako hra. Sčítání, odčítání, ťukání na klávesnici, zadávání čísel... Prostě, každého z nás uspokojuje něco jiného.