Je snadné volit mezi dobrým a špatným. Větší problém je volba mezi dvěma zly. Nebo mezi dvěma dobry... A občas ani nevíte, mezi čím volíte. Co je dobré a co špatné řešení.
Dali jsme synovi snést kožní valy kolem nehtů na palcích u nohou. Když mu nehty za poslední půlrok dvakrát strhávali kvůli zarůstání... Kolega v práci říkal, že jemu strhávali ty nehty sedmnáckrát, než se odhodlal k tomuhle radikálnímu řešení...
My se rozhodli už po druhé ablaci, jak se tomu strhávání nehtů říká po doktorsku. Udělali jsme dobře? To se teprve uvidí...
Mám takové smíšené pocity. Ono to na pokladnu nejde. Na pokladnu (jako že Vám zákrok zaplatí zdravotní pojišťovna) se strhávají každé tři měsíce nehty.
Takže soukromá klinika. A je to tam opravdu moderní... Přivezete pacienta do budovy autem, tam mu uříznou kusy kůže a masa kolem nehtů a spálí rány proudem. (Smrdí to. Jako když se pálí maso...) Za hodinu hotovo.
Pak si pacienta odnesete do auta a odvezete. Doma mu třikrát denně máčíte palce ve slaném roztoku a první týden převazujete, pak necháváte "volně". Prý to ukrutně bolí. Říkal doktor (i později pacient). Takže si kupujete léky proti bolesti. Ty volně prodejné se mají podávat pět dní.
Pacient nemůže skoro vůbec chodit. Bolest mu způsobuje i to, když se mu nohy dostanou níž než tělo. Například pacientovo umývání je celkem vopruz...
Odnesete pacienta do napuštěné vany. Tam ho uložíte, aby chodidla ležela na vaně. Po koupeli dítko zase vyjmete a odnesete. I proto jsem první týden zůstal doma já. Syn má šedesát kilo. Já jsem sice tlustý, ale sílu mám taky. Šedesát kilo v náručí dám v pohodě. (Naše rodina zásadně cpe brambory do žoků, takže po pětasedmdesáti kilech, abychom nemuseli do sklepa chodit zbytečně víckrát, když by byly jen v pytlích po padesáti kilech...)
No, ono to první týden krvácí. A pak z ran teče fibrin (Takové žluté svinstvo, co není hnis, ale důkaz hojení buněk.). Takže obvazy přilnou k ráně... Pakárna. Bolestivá pakárna.
Po třech týdnech pošlete fotografii panu doktorovi. A ten rozhodne, že už nemusíte namáčet, ale že máte začít mazat. Po třech týdnech už také můžete poslat pacienta do školy... Pokud bolest dovolí.
Jo, modernita... Léčba podle fotografie. E-recepty, E-neschopenka. Teda Rozhodnutí o nutnosti péče (populární ošetřovačka,OČR - ošetřování člena rodiny), to dostanete ještě papírové. Doručíte zaměstnavateli osobně či písemně. Zaměstnavatel ofotí a mailem pošle účtárně... Pokrok.
Ale tam ta modernita končí. My jsme se s manželkou v péči o syna vystřídali. Zákon to umožňuje... Ale. Budou problémy. Na to nás upozornila paní pediatr. Vždycky s tím jsou prý problémy. Ať si raději všechno fotím trojmo, když už teda nechce zůstat doma jen jeden z nás... Hospodářka mé školy se taky tvářila, že budou problémy. Co že blbneme...
Doma je doma... Například to tam nebývá tak sterilní, jako na poliklinice, na chirurgii. Ale děláte, co můžete. Vyvařujete, převařujete. Vymýšlíte postupy. Jeden si dovolím prezentovat.
Čím menší část chodidla se ponoří, tím menší riziko infekce. A syn se zatím chystá čumět na Star Wars. Ale abych mu nekřivdil...
Teď se zas právě věnuje matematice. (Není to právě ergonometricky vhodná poloha, vím.) Díky té modernitě (program Bakaláři) víme, co dělali ve škole, a probereme to pak doma. Když zůstane tři týdny v domácí péči, jeho vzdělávání to neohrozí. No a jinak syn čte, kreslí, píská na flétnu. Paří na kompu, tabletu a mobilu. Nemůže se moc hýbat. Tloustne. A přijímá návštěvy svých spolužáků. A těší se do školy.
No tak jen doufám, že jsme se rozhodli správně. "Ende gut, alles gut, "jak říkáme my, Slované... Jestli už se nebude muset nikdy strhávat, tak to za to stálo.