Píše se rok 1972. V socialistickém Československu přituhuje. Normalizace. Reálný socialismus. A malý 
Nebudu tady prezentovat svůj slabikář, tam se tak nějak samo sebou rozumí, že texty budou "cinknuté" dějinami. Ale co počty?
Tehdy existují osnovy. Ve všech školách v naší krásné socialistické vlasti se kolem 1.máje otevře v Početnici strana 78 a 79. Počítáme prapory, které nesli svazáci, počítáme Migy...
Boj za mír, milé děti, to není hračka. To si vyžaduje oběti. Krvavé oběti. Musíme se impreialismu bránit. Nejlepší obrana je útok...
Migů je třináct... K MOKOBUKO (morálnímu kodexu budovatele komunismu) přirozeně patří, že není pověrčivý...
Pět pěticípých hvězdiček. Jako je ta na vlajce Sovětského svazu, přitele našeho nejvěrnějšího...
Copak zpívají ti pionýři? Píseň práce? Nějakou údernou častušku?
"Po šírošíré řece Kubáni zpívající vlny jdou..."
Existují úzké mezipředmětové vazby. Není zapomenuto na nic. To není náhoda. Je to ideologie. Zblbnout dospělé není až tak složité. Ale zblbnout děti, to je hračka...
Dvě moje pratety chodily do školy za války. Viděl jsem jejich čítanky. Ale z nich tady pasáže otiskovat nemohu. To by bylo šíření ideologie vedoucí k potlačení práv skupiny obyvatelstva...
V letech 1904-1905 odehrála se Rusko-japonská válka. Rusko ostudně prohrálo. Desetitisíce vojáků a námořníků se dostaly do zajetí. A jak se k nim Japonci chovali? Jako žlutí gentlemani. Chtěli ukázat světu, že Japonsko je civilizovaná, kulturní, vyspělá země...
Japonští dozorci se k Rusům chovali tak, že po návratu domů šli bývalí zajatci do povstání. V japonském zajetí se měli lépe než ve svých ozbrojených silách. Odvykli.
Uplynulo čtvrtstoletí. V roce 1931, respektive 1937, přepadli Japonci Čínu. V roce 1941 začnou válčit skoro s celým světem. A už se nechovají jako žlutí gentlemani, ale jako krvežíznivé bestie. Co se změnilo?
Všechno. Nálada ve společnosti... Společnost ovládli militantní nacionalisté. Ovládli i školství.
"Hrdinný japonský důstojník setne za dvě minuty 7 hnusných čínských hlav. Kolik hnusných čínských hlav setnou tři důstojníci za 14 minut?" To je pro první stupeň.
"Nepřátelská válečná loď pluje na paralelním kurzu s naší válečnou lodí a obě plují rychlostí 20 uzlů. Vzdálenost mezi oběma loďmi je deset mil, myšlená spojnice mezi nimi svírá pravé úhly k jejich trasám... Pod jakým úhlem a jakou rychlostí musí kapitán naší lodi vypálit toprédo, aby nepřiteli zabránil narušovat naši Velkou východoasijskou sféru společného blahobytu?" Střední škola.
Ve fyzice žáci poznávají funkci palných zbraní, torpéda, miny. V chemii se učí o výbušninách, otravných látkách. V zeměpisu probírají územní nároky své říše. V dějepise historické zdůvodnění těchto nároků. V tělesné a hudební výchově se pěstují dlouhé pochody za zpěvu vlasteneckých písní...
Celá mladá generace Japonců je prodchnuta šovinismem, rasismem, xenofóbií... Od školky po hrob. Velký bratr se dívá a podsunuje vhodné texty. Zejména do učebnic.
Za jak dlouho je možno znepřátelit dva celkem pokojně vedle sebe žijící národy? Za tři týdny... To ovšem bylo ve 40.letech 20.století. Tedy v době nejen předinternetové ale i předtelevizní. O co šlo?
Některé naše politické strany začaly v letech 1945-1948 drnkat na nacionalistickou strunu. Horní Slezsko, Kladsko... Proč by je měli mít Poláci? Chtěli jsme i Lužice. Ale ty se právě vinou odsunu německého obyvatelstva z východu poněmčily... A fungovalo to s tím nacionalismem. Pak přišel ale Vítězný únor a Stalin nacionalismus zakázal.
Co myslíte, kdyby někdo začal pomlouvat Poláky, třeba že nám otravují spodní vody těžbou v nějakém dole, že k nám dodávají nekvalitní potraviny, do kterých sypou průmyslovou sůl... Slyšel by na to někdo?
A komu by to bylo ku prospěchu? Snad jen jediný člověk, majitel největšího potravinářského komplexu u nás, by z toho mohl mít prospěch.
Marketing, propaganda... Nevěřím na konspirační teorie. Ale ne všechno je náhoda. Občanstvo je třeba vychovávat. Ke spáse, k osvícenému rozumu... I multimiliardář může být extremista s velmi nekonvečními názory. A s velkým vlivem. Kdekoliv na světě. Ať už se jmenuje Usáma nebo Donald.
Syn rád hraje Dračí doupě. Vždycky je Pánem jeskyně, vypravěčem. Jde o to vmanipulovat hráče do scénáře, který má vypravěč připravený. A o tom je život.
A víte vůbec, jaké příklady počítají Vaše děti ve škole? Jaké ty vědkyně v nich figurují?