Hrabal jsem se v mobilu... (O Hrabalovi jindy.) Vždyť já tam mám ještě fotky z loňských prázdnin! Byli jsme mimo jiné v Bechyni. Tak se na to podíváme...
A zrovna včera jsem ve svém postu ukazoval pamětní desky Karla Kryla z pražské Milday Horákové. Kryl a Bechyně, to se ale teprve rýmuje!
Nenarodil se tam, neumřel tam. Nicméně tam dlel. V letech 1958 až 1962 tu absolvoval keramickou školu. Jeho pradědeček býval hrnčíř. Takže si Karel tu školu sám vybral. Chtěl opravdu pokračovat v rodinné tradici.
Máme tu Haškovu Lipnici, Jiráskův Hronov, Smetanovu Litomyšl... A mohl bych pokračovat. Ta proč ne Krylova Bechyně? Jenomže... Byl by to festival zpěvu či keramiky?
Zpívat jsem v Bechyni tedy nikoho neslyšel... Ale keramického jsem tam viděl dost. Což mi přijde roztomilé. Díla žáků školy jsou rozseta po celé Bechyni. Proč ne?
Shodou okolností jsem trávil čas v Bechyni právě v době, kdy se tam slavilo 700 let povýšení na město. Nicméně jsem se věnoval rodině a nikoliv oslavám.
Některá díla jsou řekněme... Zvláštní? Je to abstrakce, nebo naopak hyperrealismus?
Netroufám si odhadovat, co to je za zvíře. Ale zvíře to je. A copak jsou ta kola bez trávy kolem exponátů? Úmysl? Náhoda?
Z tohohle výtvarného díla to nepoznám. Takový stylizovaný ježek. Ale je to stejně roztomilé, jako dílo předchozí...
Asi ryba, ovečka a sova. Něco více, něco méně stylizované. Už mě to asi nebavilo fotit každé dílko zvášť. Vzpomínám si, bylo vedro.
Hroch! To je moje zvíře. Nevrlý, agresivní a smrtelně silný, každý se mu klidí z cesty... A v nejlepším přestat.
P.S.:Nechci vyhrožovat, ale právě mě napadlo, o čemu budu psát zítra.