Když jsem se v roce 1967 narodil, tak nás tu bylo na planetě asi 4 miliardy lidí. Teď, po padesáti letech, je nás zhruba dvakrát tolik. Znamená to, že se naše požadavky vůči planetě zdvojnásibily? Bohužel, neznamená.
Narodil jsem se do bohaté společnosti. Bydlel jsem s prarodiči a rodiči v bytě I.kategorie. Na 38 m2, v garsoniéře s chodbičkou přeměněnou na kuchyňku. Měli jsme tekoucí vodu, i teplou, splachovací záchod, dokonce vanu, elektrický sporák, ledničku, žehličku, remosku, matka měla fén, děda transistorové rádio a gramofón na motorek... Pračku jsme neměli. Ta byla pro celý dům ve sklepě. I s mandlem. Každá partaj měla v týdnu svoji dobu, kdy si mohla přijít vyprat.
A náš blahobyt se zvyšoval, jak rostly rodičům příjmy. Přestěhovali jsme se do bytu o 104 m2. To mi bylo sedm. Postupně jsme naši domácnost vybavili hudební škříní, pračkou, dokonce i televizí, mixérem, magnetofonem, žehličkou... Zavedli nám pevnou přípojku na telefon a nakonec jsme se vzmohli i na auto... Ekologická stopa naší rodiny na planetě se prohlubovala a rozšiřovala.
Prarodiče zemřeli. Já se odstěhoval od rodičů. Krátce jsme jeli na dvě plně vybavené domácnosti. Pak umřeli i rodiče... Ale když srovnám svoji domácnost s tou z roku 1967... Žereme toho proudu zkrátka víc. Myslím, že jsem extrémně nenáročný na kupování věcí. Ale přeci... Mám svůj druhý PC, asi 5.mobil... Aspoň že tu televizi nemáme. Mikrovlnku, rychlovarnou konvici ale ano...
No a v roce 1967 v Praze ještě neexistovalo metro. Nebyl v Československu postaven ani kilometr dálnic... Aut moc nejezdilo, vybavenost domácností byla průměrně asi na naší úrovni... Jaderné elektrárny ještě taky nebyly. A začalo se budovat. Na západ od nás ještě překotněji.
Tak to asi bylo všude v tom bohatém, západním světě. Kam jsme také trochu patřili...Naše spotřeba se spíš zdesateronásobila než zdvojnásobila... Jenom zdesateronásobila? Gagarin už obletěl matičku Zemi 6 let před mým narozením. Ale na Měsíci jsme přistáli až v roce 1969... A co toho dneska kolem naší planety poletuje... Jen těch sítí všude... Já si to vlastně neumím ani přestavit. Spotřeba všeho musí být obrovská...
Ale umím si představit i místa na planetě, kde se zastavil čas. Kde se do té garsoniéry o 38 m2 nastěhovalo ke stávajícím pěti dalších pět lidí. A nemají víc předmětů... Jenom větší hlad.
Zatímco na bohatém západě tikají ekologické bomby, protože nějak se to větší množství potravin vyrobit musí, a tak se hnojí a sypou se pesticidy, herbicidy, fungicidy... Tak v chudých zemích tikají bomby sociální. Vzpomínám si na Werichovu Baladu z hadrů... "Pánové, sami jste tím vinni, že bída z lidí lotry činí, že nás proti vám žene hlad..."
A nezpochybňuji, proptože to vidím na vlastní oči, že dochází ke globálnímu oteplování. Hladina vody stoupá, ledovce tají... Jen nesouhlasím s tím, že za tím je člověk. Takových výkyvů podnebí na naší planetě v minulosti už bylo. Doby ledové a meziledové... Některé cykly byly krátkodobé, jiné dlouhodobější... A vždycky při nich nastávalo různě rozsáhlé vymírání druhů.
No, jak nevím, jak z toho ven. A lidí přibývá. Takže souhlasím s tím, že je už akutní potřeba se o tom začít bavit a brát problém vážně... Na druhou stranu nám v sedmdesátých letech ve škole taky říkali, že ropy jsou na planetě zásoby tak na 30 let, na 50 maximálně...
Nemyslím si, že by šlo o jednotky let, kdy se lidstvo musí začít chovat odpovědněji. Ale o desítkyu ž určitě jde... Tak o dvě, tři, odhaduji. Kdy bude potřeba problémům začít nějak nově čelit. Pak to asi ještě také půjde, ale bude to dražší...
Nevím, jestli se mezolitičtí lovci pokusili čelit třeba vysychání Sahary. Jestli o tom svolali konferenci a nějaká šestnáctiletá je tam obvinila z nečinnosti... Rozhodně oni Saharu nezachránili. Ale my máme přeci jen snad trochu větší možnosti.
A jak říkával Milouš Jakeš:"Každý musíme začít sám u sebe. Co třeba nástěnky, soudruzi?" Já chci příště napsat, jak zkáze planety čelím právě já.
