Četl jsem si zprávu 
Já svoje dětství trávil částečně na chalupě na Českomoravské Vysočině. Dílem v lesích. Tu chalupu jsem zdědil. Tři roky jsem tam nebyl. A když jsem tam předloni přijel, tak jsem důvěrně známá místa nepoznal. Místo Černých lesů byly je kopečky plné rezavého jehličí, sem tam rozřezané metry dřeva...
Já se na to nemohl dívat. Chalupu jsem okamžitě prodal. Od té doby kůrovce vnímám jako něco, co promění můj svět. Ale už jsem se s tím smířil. Žít se musí...
Vezmu příklad úplně přitažený za vlasy. Žid přichází do koncentračního tábora. Všechno je jinak. Všechno je zvrácené. Ale když se nepřizpůsobí, nepřežije. On se musí adaptovat. A mít ohromné štěstí, samozřejmě.
Jen okrajově upozorňuju, že náš bytový fond je stavěn pro nějaké teploty a vlhkost. Totéž se týká liniových staveb (železnice, silnice). Všechno se bude muset přizpůsobovat změně...
A první revoluce musí proběhnout v našich hlavách. Nemá smysl lamentovat, hledat viníka, snažit se vracet čas. To všechno by bylo kontraproduktivní. Se vším už jsou neblahé zkušenosti z minula. Připomenu hon na čarodějnice, které zavinily změnu počasí. Zákony proti drahotě, které zaváděly maximální ceny. Tedy netržní, pod výrobními náklady... Zákony proti inflaci. Zastropování maximálních platů...
Druhá revoluce musí přijít právě v zákonech. Z podstaty věci se zákony přizpůsobují životu. Opačně to prakticky nejde. A se zpožděním, samozřejmě. To zpoždění se musí zkrátit. Místo nesmyslného snižování emisí, které ničemu nepomůže, je třeba dát prostor majitelům odlesněných ploch, aby experimentovali.
Shodou okolností jsem v kontaktu s jedním relativně mladým (14.století) šlechtickým rodem. Oni už před dvěma lety prodali poslední hektar lesa. A zakládají sady. Na desítkách, výhledově stovkách, hektarů. Jabloňové, hruškové, švestkové, meruňkové... Všechny možné. Čas ukáže, které kde odolají počasí. Začali obnovou přestárlých a zplanělých, které rozšiřují. Ale mají v tomto směru grandiózní plány... A jdou naplno do včelařství. Ono se to nabízí a podmiňuje.
Čerpají na svůj záměr evropské dotace. Které v tomto případě schvaluji. Ono se jim ne všechno podaří... Některé sady zahynou.
Ale abych jen nevandroval do oborů, které nemám vystudované. Víte, jak se učí zeměpis na základní škole? Jako před 60 lety. Jen počet krajů se občas mění.
Což horstvo, to zůstalo stejné. Ale podnebí, vodstvo, rostlinstvo, lesní a polní hospodářství... Dokonce průmysl! Jako by dnes byl problém za měsíc zavřít fabriku a přestěhovat ji do Bangladéše. Nebo naopak na zeleném drnu za rok postavit nové TPCA, třeba daleko od Ovčárů i Kolína... Tak revoluce ve vyučování by měla přijít také. V osnovách. Ale daleko všeobecnější.
Já vždycky na pár let ze školství vypadnu. Pak, když se vrátím, tak jsem zděšen. Jednak poklesem úrovně dětí. (Tím nemyslím, že neumějí pravopis. To taky neumějí... Ale tím, že postrádají elementární zdvořilostní návyky, jsou neuvěřitelně sobecké, neempatické...) Ale také tím, jak se neustále učí totéž v zásadě stejným způsobem. Změny jsou jen kosmetické. Místo klasické tabule a křídy máme tabuli interaktivní a fixky...
No ale, jak jsem psal někde nahoře, žít se musí. Lidstvo si nakonec poradí. Hrozby a katastrofy obecně vývoj stimulují. Jen každý z nás z toho má v hlavě takový nelad... Ale aby se nám dobře spalo, musíme ten nelad zpracovat, utřídit a přijmout.
Časy se mění. A my žijeme v době, kdy se mění rychleji než dřív. Netvrdím: "Berme to jako příležitost!" To bych byl jako nějaký amerikánský coach... Berme to jako fakt. Nic s tím stejně nenaděláme.
I pro mě je změna nutnost. Nikoliv volba. A nemám z ní radost. Ale do třetice:"Žít se musí!" Asi s tou abstinencí vážně seknu...