Tak tedy byl jsem se synem v Drážďanech. Na trzích. Co tam dělat, když máte na prohlídku sedm hodin? Snažit se vnímat. A fotit.
Nejsem velký cestovatel. Nemám srovnání. Takže neumím zobecňovat. Nemohu říkat, že vánoční trhy u nás jsou takové a makové, zatímco trhy v Německu, potažmo v západní Evropě zase tvarohové a povidlové...
Co bylo pro mě do očí bijící byl důraz na formu. Možná, že to mají jenom v Drážďanech, nevím.
U nás potkáte stánek. Jedno, jestli na trhu vánočním, velikonočním... Jakémkoliv. Stánek je jednoduchý. Co nejlevnější. V Drážďanech je to jinak.
Tady si někdo opravdu vyhrál s detailem. Nevystavuje se jen zboží. Upoutává celý stánek. Něco to stojí... Ale si to vyplatí... Asi je tu konkurence.
Mám dojem, že u nás je nejdražší uplatit někoho na městě, aby levně pronajal plochu k prodeji anonymní akciovce, která pak přeprodává jednotlivá místa za draho dál... Je to u nás takové korupčně zmonopolizované...
V Drážďanech stánek nabízí i vyšší pohodlí prodavačům. Co jsem tak viděl. Stánky mají podlážku, kamínka... Některý krámek byl propojen i s dílničkou. Kde se prodávané zboží vyrábělo. Dílnička byla uzavřená, ale prosklená. Viděli jste výrobní proces, ale výrobce byl v pohodlíčku.
Nějak jsem se styděl fotit prodavače. Byli zhusta kostýmovaní. Bylo to ode mně až příliš korektní... Prodavači byli milí. Snažili se domluvit mnoha jazyky, usmívat se... Zkrátka udělat z koupě zážitek.
No, důraz na detail... Tohle je například odpadkový koš.