Jářku, nemá cenu psát o tom, co vědí všichni, nebo co se dá snadno dohledat. Ale já v Říčanech dva roky pracoval...
Masaryka mají všude. Ale Antonína Švehlu? Potkáte ho v Říčanech, cestou od nádraží na náměstí. A tyčí se tu od roku 1936... I socha měla pohnutý osud.
Za okupace ji odstranili, ale nezničili. Znovu byla instalována 1946. A koncem roku 1948 opět odstraněna. Dočasně skončila v hasičské zbrojnici. A měla pokračovat do hutí k definitivní likvidaci.
Ale Švehla byl místní, hostivařský rodák. Po jedné taneční zábavě socha do roku 1990 zmizela. Skončila ve studni jednoho selského dvora v blízkých Lipanech.
Sedláka rozkulačili. Mnozí z těch, kteří sochu ukryli, skončili v komunistických lágrech... Ale Švehlův úkryt nikdo stébákům nepráskl...
A tak tam znova stojí. Hezký příběh. Podle mě...
No tak Masaryka tam mají taky. Aspoň v bustě. Na Masarykově náměstí... A za ním... Vím já? Palec nahoru.
Památník holacaustu taky asi mají ledaskde...
Pod památníkem je okénko v dlažbě. V něm v písku 43 kamínky se jmény obětí. Kamínky jsou zjevně popsány dětským písmem. Smysluplná akce. Zřejmě žáci školy... Jen technické provedení pokulhává. Vlhkost se tam dostala...
Před každým domem, odkud byl někdo deportovaný, je samozřejmě na chodníku originální mosazná pamětní tabulka. Tak je to všude v Čechách, myslím. V každém z měst, která jsem navštívil, jsem nějakou viděl... Je to tak i na Slovensku?
Kostel svatých Petra a Pavla z Tarsu... Dnes čisté baroko. Původně byl gotický, ale po husitech toho moc nezbylo. Fotí se většinou zdruhé strany. Že prý dominanta Říčan. Toho času pod lešením.
Co tak ještě zajímavého se dá napsat o Říčanech? Já tam teď byl hodinu... S rodinou. Půlku času jsem strávil v cukrárně. Ale koncem prázdnin se tam budu muset podívat znova... Sám. A na dýl. Tak pokračování za 2 měsíce...