Když se soutěže účastní dva účastníci, nebo takový nějaký počet, není to ono. A tak jsem se také rozhodl přispět, i když nemám valné šance se umístit. Vlastně jsem úplně bez šance.
Každodenní chléb náš vezdejší. To je vděčné téma. A docela snadné. Se aspoň zdá na první pohled. I když jistě, opravdový Mistr by dokázal i tohle nafotit skvěle, inovativně a Bůh ví jak ještě. Já ne.
Na fotografii česká klasika. Svíčková. S pěti. Ale mám dojem, že jsem si pak ještě tři přidal.
Bezmasé, postní jídlo, bývalo v pátek. Dokud byla většina obyvatelstva opravdově věřící. Ale bezmasé jídlo by za reálného socialismu v pátek právě z důvodu odkazu na dřívější víru, to by prostě nešlo. Takže bezmasé čtvrtky. A u nás ve školní jídelně, jistě jste poznali, kde jsem fotografie pořídil, máme postní pondělky. Jednička je bez masa a dvojka bývají ryby. Ale ta polévka je boršč. S hovězím masem.
No, do nástupu socialismu většina lidí u nás neměla maso každý den, půst nepůst. To, co se na stolech těch chudších jedlo, to by dneska nikdo nechtěl. Nebylo to ani chutné, ale ani zdravé.
Naše škola má asi 220 dětí a kolem třiceti zaměstnanců. Zaměstnanců je hodně. Mnoho nás učí jen na částečný úvazek, třeba jen 6 hodin týdně. My starší, ale i studenti. Zrovna dnes jeden kolega slavil 21.narozeniny...
Karlovarské knedlíky bez výplně. Výplň nahrazuje buřto-cibulový posyp. Vedoucí školní jídelny má slabost pro kopr. To je narážka na kopr v polévce.
No a další česká klasiky. Řízek s bramborem. Klasika... Jistě víte, že si recept měl přivézt Radecký z Itálie. AKorát je místo strouhané housky byl parmazán.
Děti za takovou proci dají 30 - 40 Kč podle věku. Učitel ji má s pispěním FKSP za 26,-. No a kdkoliv z ulice si tohle u nás může objednat za 96,- Kč. A že jich k nám na 11.15 - 11.45 chodí hodně. Celé firmy.
Ten řízek je kuřecí. Vepřový by děti moc nejedly. Ono je to složité. Když se vaří zdravě, děti často vracejí plné talíře. Nejsou z domova zvyklé. A dítě se cizímu a neznámému do určitého věku vyhýbá.
Naše paní vedoucí školní jídelny je od loňska vdova. Nevím, jestli je tohle její jediná, ale vaření je pro ni opravdu radost. S jídly si hraje. Obměňuje jídelníček, zkouší. Samozřejmě, občas se taky dílo nezdaří...
Tak knedlíky, brambory, bramborová kaše... Něco s rýží to chce! Něco "po srbsku". S kuřecím, samozřejmě. Je to levnější a děti to snědí, o tom už jsem psal.
Různé druhy čočky a hrachu, špecle, tarhoňa, palačinky... Dalo by se toho nafotit. Ale v nejlepším přestat.
Abych splnil zadání, musel bych se dostat přes 25 USD za článek. Což uznejte, s tímhle je nemožné. Ale když je štěstí unavený, sedne i na vola, že.
Ještě chci napsat jeden článek s tímhle tagem. A budu se opravdu snažit, i když předem vím, že to bude marný boj. Ale často jsem v životě něco hrál, abych si zahrál, ne abych vyhrál. Naběhnu do naší botanické zahrady a uvidím, co tam bude k fotografování... Příroda není nikdy nudná.
