Dobrý večer s Actifitem. Dnes hodlám napsat takovou krátkou společenskou-ekonomickou úvahu. O zelí a o lidech. A o školství a sobě vlastně taky. Tak si dovolím použít tag #cesky ...
Byl jsem dnes na obědě u kamarádky. Na zelí. Kamarádka totiž ušetřila. Ona zavařuje. Chtěla si koupit 20 zavařovaček. Jedna prý dnes už stojí 20 korun. Ale uviděla nabídku v Makru. Zavařovací sklenice se zakysaným zelím za 10,- Kč. No nekupte to za tu cenu! Za cenu 20 jich koupila 40. A ještě se zelím...
Jenomže co teď se 40 sklenicemi plnými zelí... Přece ho nevyhodí! A zavařovat začne brzy. Takže sníst co nejdřiv. Zakysané zelí taky nevydrží věčně.
Jednu sklenici zelí, tu dám za týden s chutí. Druhou sklenici za dalších čtrnáct dnů taky. Be z odporu. Ale ta třetí sklenice... Řešení je nasnadě. Začít si na zelí zvát strávníky! Ale ušetří se tím?
Na jednu stranu, když někoho pozvu, tak to těžko je jenom na zelí. A za to dám víc než ušetřených 10 ,- Kč. Málokteré návštěvě lze předložilo třičtvrtě kila kysaného zelí bez ničeho. (Já k tomu například vyžaduji rum.)
Na druhou stranu, návštěvy taky nechodí s prázdnou. A společenský styk... K nezaplacení. Tudíž záležitost je ekonomicky neměřitelná.
To máte jako ve škole s psaním na tabuli... My už ty klasické tabule, kde se píše křídou, nemáme. Mohu psát fixem na bílou, multimediální tabuli. Nebo na ni mohu promítat. Co je ekologičtější a levnější? Buď spotřebovávat fix, nebo proud na promítání a opotřebovávat techniku... Největší ekonomická hloupost je ztrácet čas s takovým úvahami. To bych si rovnu mohl číst diskuse pod články na novinkách.
Mám fotku mrtvého kosa. Hodila by se sem fotka mrtvého kosa? Asi ne...
This report was published via Actifit app (Android | iOS). Check out the original version here on actifit.io