Dnes jsem se rozhodla pořádně vygruntovat, jenže jsem si neuvědomila, kolik škod z pohledu mých spolubydlících napáchám a tak jsem krom úklidu řešila záchranu panikařících pavouků a jejich relokaci do částí bytu, které jsou v podstatě bezzásahové.
Kdysi jsem na nějaké nově zakoupené rostlině objevila pavouka podivného vzezření. Nemohla jsem najít klíč k jeho určení a tak jsem přes kamarádku přeposlala fotky nějakému odborníkovi přes členovce. Prý to byl u nás velice vzácný a sem zavlečený druh zvaný Uloburus Plumipes Lucas.
Dokonce mi bylo navrženo, abych ho uvedla v databázi výskytu. Pavoučka jsem ubytovala na vavřínu a říkala mu Lukášek. Vegetili jsme spolu asi půl roku.
Žel jednoho zimního dne, když se mi zdálo, že holubi luxují krmítko na parapetu už moc dlouho a já je chtěla odehnat, jsem při klepání na okno zavadila o větvičku, na které seděl Lukášek. Zpětný odraz ho vymrštil přímo na rozpálený vafky... No, byl to rychlý konec. Samozřejmě mu nepomohlo ani pofoukání, jakožto první reflexivní blbost, co člověk udělal. I nějaká ta slza ukápla. Člověk si prostě na všechnu tu havěť zvykne. Od tý doby už mám doma jen takovou tu místní klasiku. Tak opatrujte svoje domácí zvířata.
