Pamatuji si, jak jsme si jako děti hrály. Nejraději jsem měla hru na Krvavé koleno. Postupně odbíjely hodiny a ve sklepě bydlela nějaká, jak by dnes řekli v duchařským dokumentu, zlá entita :), která spala

Vůbec nevím, jak začít? Daří se mi povídat spíš skrze obrazy nebo poezii. Tak snad můžu i takhle: Bývám jen zřídka tady a teď, jsem buďto potom a nebo před. Vždycky někde jinde, vzácně tady, čas se rozkládá