Vůbec nevím, jak začít? Daří se mi povídat spíš skrze obrazy nebo poezii. Tak snad můžu i takhle: Bývám jen zřídka tady a teď, jsem buďto potom a nebo před. Vždycky někde jinde, vzácně tady, čas se rozkládá na nálady. Někde v tom prostoru mizejí hodiny, mizejí hodiny, mizejí celý dny.
Poslední dobou se mi daří být víc tady. Dni sice mizí pořád, ale jsem nějak víc ve svý kůži. Tak jsem se pokusila trochu představit, jak mi bylo doporučeno. Dobrou
I don't even know how to start? I'm better at talking through images or poetry. So maybe I can do it this way: I'm rarely here and now, I'm either then or before. Always somewhere else, rarely here, time decomposes into moods. Somewhere in that space, hours disappear, whole days disappear.
Lately, I've been able to be more here. The days keep disappearing, but somehow I'm more in my own skin. So I've tried to introduce myself a little bit, as I've been advised. Good night
