Dnes půjdeme společně na nákup. Dáme si takovou malou společnou procházku.
Jste připraveni? Právě začínáme.
Vystoupíme z tramvaje č.1 přímo na plzeňském náměstí Republiky.
Náměstí o obdélníkovém půdorysu má magické rozměry 139 × 193 m. Je velice rozlehlé, což je obzvlášť vidět ve stavu nouze, ve kterém se kvůli koronavirové krizi nachází ČR
Jeho dominantou je chrám sv. Bartoloměje, nyní katedrála, neboť Plzeň je od roku 1993 sídlem biskupství.
S výstavbou katedrály se začalo po roce 1342 na místě původního kostela, který zde stál od roku 1295, což je datum založení města Plzně králem Václavem II.
Katedrální věž s výškou 102,26 m je nejvyšší kostelní věží v Česku. Můžeme se podívat i na její ochoz ve výšce 62 metrů a pohlédnout z výšky například na renesanční městskou radnici.
V severozápadním rohu náměstí najdeme morový sloup z roku 1681 s replikou Plzeňské Madony, sošky z novogotického oltáře v katedrále.
Interiér katedrály v současnosti prochází rekonstrukcí, takže se můžeme pouze pokochat mojí starší fotografií interiéru, pocházející z akce jménem Noc kostelů.
Na vnější straně presbytáře kostela najdeme Olivetskou horu. Na mříži této prostory se nachází ozdobní andělíčci, z nichž jeden je vyleštěný od doteků kolemjdoucích.
V dnešní době ovšem doteky biskupství nedoporučuje, neboť nechce, aby se andělíček stal přenašečem choroby.
Podle pověsti se kdysi venku modlil plzeňský kat a když vstával, chytil se mříže za právě tohoto andělíčka. No, a čeho se kat dotkne, to přináší štěstí...
A proč se venku modlil? Protože se právě ženil. Uvnitř katedrály, v zastoupení jakožto osoba nečistá...
Každopádně Andělíčka přezdívaného "Ošahánek" mají Plzeňané, tedy Plzeňácí, rádi.
Občas mu dopřejí i nějaký ten slušivý doplněk :)
Jako třeba na mé fotce ze zimy roku 2016...
Od andělíčků je to už jen skok ke zlaté kašně. Anděl. Tato novodobá kašna z roku 2010 z díly architekta Ondřeje Císlera symbolizuje postavu anděla z plzeňského znaku.
Hodně abstraktně...
Dnes jí používají hlavně holubi pro své osvěžující koupele.
Z náměstí půjdeme společně Rooseveltovou ulicí. Centrum města už začíná opět pomalu ožívat lidmi.
Vstoupíme na předpolí Rooseveltova mostu. Dříve se tento most nazýval Saský podle původního Saského předměstí.
Vlevo vidíme budovu zvláštní, tedy speciální školy.
Most sám je příkladem toho, že se minulý režim při rekonstrukci neštítil kombinovat železobeton s barokními sochami...
Rooseveltův most byl postaven v letech 1848-52 podle plánů stavitelů Lexy a Stelzera, nahradil původní v blízkosti stojící Saský most ze 16. st.
Alespoň, že z mostu po rekonstrukci na konci 80. let dvacátého století zůstaly původní kamenné oblouky. I když dostaly mostovku ze železobetonu, aby unesly tíhu současného provozu...
Sochy umístěné na betonové sokly působí zvláštně...
Pochází ze 30. let 18. století z dílny sochaře Lazara Widmanna. Sochař by se divil...
Pod mostem protéká řeka Mže, pramenící v Českém lese.
Uprostřed mostu se zastavíme a rozhlédneme se do jarní přírody.
Pohled do centra města s katedrálou sv. Bartoloměje.
Pohled přes řeku Mži na budovu Státního oblastního archivu (SOA). V popředí kvetoucí šeřík.
I obyčejné pampelišky na předmostí mají své kouzlo...
Most přejdeme a za ním odbočíme doleva. Nacházíme se ve čtvrti Roudná, nejstarší části Plzně postavené na pozemcích původní vsi Malice.
Najdeme zde historické domy, jako např. tento na mé fotografii.
Některé jsou opravené, jiné zas velice zanedbané...
Přesto však dosud obydlené svými obyvateli...
A jsme v cíli. Obchodní dům nás vítá a můžeme jít na nákup.
Byla to krátká procházka, tak na čtvrt hodinky a kilometr chůze. Každopádně i na tak malém kousku naší vlasti můžeme vidět něco hezkého a zajímavého.
Stačí jen otevřít oči a pozorně se dívat.
A zastavit se ve shonu všedního dne.
