Rád jsem si přeložil a přečetl :⁠-⁠) Na základní škole mého dětství se dějepis učil jako neměnná neotřesitelná pravda.
Až později jsem pochopil, co všechno historici neví, co se domnívají a co mohlo být jinak. A to mám na historii rád. Takové to věčné hledání pravdy. Stejně jako ve všech oborech vědy...
Ohledně angličtiny mi přijde, že svět spěje k původnímu Babylónu. Zmatení jazyků pomíjí a lidé na celém světě si už zase začínají rozumět.
Otázkou je, co to časem udělá s národními jazyky. Nebude to jejich konec?