Před pár lety jsem byl požádán příbuznými ze Šumavy o zajímavou službu. Poslali mi zašlou fotografii staré chalupy, na níž byl vzadu nápis „Grafie Chmelíček – fotoateliér Plzeň“
Mým úkolem bylo zjistit, z jakého roku fotografie pochází, tedy datovat jí.
Pátráním na internetu jsem zjistil, kde se ateliér Chmelíček nacházel. Dokonce jsem dohledal fotku domu, kde firma Grafie sídlila.
Tak jsem se rozhodl místo navštívit osobně. Vyrazil jsem do města. Na místě, kde firma sídlila, se nyní nachází autobusové nádraží. Jeho výstavbě předcházely v sedmdesátých letech rozsáhlé demolice. Naštěstí blok domů s ateliérem zboření unikl a dosud stojí.
Když jsem došel k dotyčnému domu a prozkoumal jeho průčelí, ničeho zvláštního jsem si nevšiml.
Po ateliéru již nebylo ani stopy.
Dům také nepůsobil moc důvěryhodně, bylo vidět, že tam žijí nějaké pochybné existence. Dovnitř se mi nechtělo.
Co teď? Vzpomněl jsem si na archiv. Městský či oblastní archiv, to bude ono. Tam by mohli o Grafii něco vědět.
Přesunul jsem se do centra města a zahrál si na badatele. Navštívil jsem SOA, sídlící v budově bývalého kláštera nedaleko Sadů Pětatřicátníků.
Ve vrátnici archivu jsem předložil policistce občanský průkaz a vysvětlil cíl své návštěvy. Poté jsem vystoupal do prvního patra budovy. Cestou jsem míjel bývalé cely s mohutnými dveřmi, neboť budova před padesáti lety sloužila jako soud a cely patřili k vazební věznici.
Bylo to zajímavé.
Zaklepal jsem na badatelnu. Ochotná úřednice (netradiční slovní spojení ) mi zjistila vše o firmě Grafie. Vytáhla zápis z obchodního rejstříku z první republiky. Sdělila mi, že kdybych potřeboval více informací, mám navštívit městský archiv v zadním traktu radnice.
Ale nebylo třeba. Dozvěděl jsem se, že firma Chmelíček působila v letech 1930 – 1935. To mi stačilo.
Příbuzní byli spokojení. Fotka byla datována…
