Naši kočičí kamarádi byli velice překvapeni příchodem Terezky.
Takový Bazík, to je flegmatik.
Příchod miminka nijak nekomentoval, maximálně se trochu podivil, co nového se to vrtí na gauči a řve to jako tur.
Když ho Terezka nepronásleduje ani mu neujídá z misek, tak mu nevadí. Bazík Terezku uznal a milostivě jí dovolil právo na pobyt v jeho bytě.
Zato Filip, ten se Terezky nejdříve bál.
Něco takového malého, a jak to křičí!
To musí být nebezpečná šelma.
Filip se utíkal před křikem schovat za gauč.
Ale brzy i on poznal, že to malé není šelma, ale lidské mládě, které mu neublíží a kterému může příst a otírat si o něj hlavu.
Co na tom, že ho Terezka nepohladí.
Zkusit to může.
Naši kamarádi teď mají méně naší pozornosti.
Snaží se jí přivolat hlavně nočním zlobením a kraválem na všechny způsoby.
Marně. Terezku nepřehluší.
Musí si zvyknout. Už nejsou prvorození...
Takový je život.
A nejen ten kočičí.
