Mé přípravy jsou hektické.
Většinu dárků jsem sehnal přes e-shopy. A duchovní rozměr mi letos tak trochu utíká mezi prsty.
Bůh ví, jestli vůbec bude nějaká slavnostní mše v "našem" svatebním kostele.
Snad ano.
Prošli jsme se s Terezkou po náměstí po trzích.
Terzka zatím doma spinká. Je otázkou času, než se ozve mohutné "Uááá" a bude mít zase hlad. Zatím tak mohu ještě psát dál, což se mi v poslední době moc nedaří. Obsáhlejší články prostě nedávám.
Těším se, až bude svět zase normální. Už to neplatí ani v tom nejmenovaném obchodním řetězci.
Až se půjdeme s Terezkou podívat do kostelů na betlémy, jako jsem jako malý kluk chodíval se svým tátou, podíváme se i na rozsvícené hvězdičky a vánoční stromečky do mázhauzu radnice.
Až bude vnímat tu krásu. Až pozná, že Vánoce nejsou jen o dárcích a pozlátku nějakých Santů Klausů.
Až pozná, že jsou hlavně o tom, že se máme všichni mít rádi.
O Vánocích si to všichni uvědomujeme tak nějak více.
I nová tradice, Betlémské světlo, nám svým křehkým plamínkem připomíná, jak křehký je lidský svět.
Ten dětský je ještě křehčí.
Terezka bude mít ježíška. I toho s velkým J. Protože Ježíšek stále žije.
V našich srdcích.
Uáááá...