Dnes jsem vyrazil na krátkou procházku do ticha lesních samot.
Abych se do lesa vůbec dostal, musel jsem překonat bahnitou polní cestu.
Boty se mi začínají obalovat nánosy lepkavé hlíny. Brzy přicházím do lesa. Právě včas.
Po mechových cestičkách se kráčí pohodlně a přebytečnou vlhkost zde pohlcují nánosy jehličí, humusu a žíznivé kořeny stromů. Slunce kouzelně prosvítá mezi kmeny a já směřuji dále ke Kamennému muži.
Okolní místa jsem navštívil už před zimou a popsal v tomto článku.
Už se nemůže dočkat, až rozvine své plné klasy a zežloutne v les stébel vlnících se v letním žáru.
Bude si muset ještě nějakou chvíli počkat. Stejně jako listnaté stromy v rokli, které už pomalu připravují svoje pupeny, aby rozpraskaly pod přílivem nových, zářivých listů.
Náš společný výlet předjařím končí. Vezměte si spolu se mnou alespoň malý kousek jara do našich domovů a srdcí, ať nám vydrží co nejdéle.
Myslím, že zima letos ještě neřekla své poslední slovo...
