Dnes jsem vyrazil ven jen běžný nákup.
Po obědě jsem vyšel z našeho domu a do nosu mě praštilo Jaro. Ten vzduch a teploučko! A slunce, co teprv to slunce, jak svítilo!
Byla to krása. Šel jsem jak opilý. Opilý tou krásou.
My pracující od půl osmé do čtyř, zavření do temné plechové krabice jménem fabrika si v týdnu moc slunce neužijeme.
O to víc jsem ho o víkendu přivítal. Vychutnával jsem si každičký jeho paprsek, který mě prostupoval.
Musel jsem si jí vyfotit, abych si jí mohl připomínat, až budu zase zavřený v plechové boudě fabriky.
Došel jsem pomalu k obchodu. Psa jsem s sebou neměl a manželku také ne. Takže jsem mohl bez obav vstoupit dovnitř bez toho, aniž bych se tu musel uvázat :-)
