Motto:
Matka ráno děti probudí, nachystá jim snídani a svačiny, učeše je a odvede je do školky.
Otec si všimne, že tu žijí nějací malí lidé.
…
Je to už hodně let.
Pamatuji se, jak jsem choval mého malého synovce v náručí a podával mu láhev s mlékem.
Moc se mu u mě nelíbilo. Byl jsem pro něj neznámá tvář.
Je to jako včera.
Nedávno odmaturoval. Bude mu dvacet let.
Dvacet let je relativně krátká epizoda v životě čtyřicátníka, ale u čerstvě dospělého je to celý jeho život.
Jeden by nevěřil, co se do takových dvaceti let vejde událostí a přelomových životních okamžiků.
Je to období, kdy se člověk formuje, kdy se nejvíce učí a nabývá životních postojů, utváří si vlastní názor na svět a lidi kolem sebe.
Naše Terezka si také projde tímto obdobím. Je zvláštní představa, že až bude dospělá, tak budu mít pomalu před důchodem.
To je ale na druhou stranu motivace, abych v tom věku byl zdravotně v co nejlepším stavu :)
Budu sledovat její pokroky, budu jejím rádcem a hlavně tátou.
Cítím se na to.
Zjistil jsem, že v životě je důležité se na životní role cítit.
Pokud chcete mít svatbu a necítíte se na to, odložte ji. Důležitá je víra, že je to to pravé. Stejně tak je to i rodičovstvím. Pokud si sami sebe nedokážete představit jako rodiče, nemějte děti.
Ještě před pár lety jsem se na roli otce necítil. Vlastně jsem si ani nedokázal představit sám sebe v roli manžela.
A dnes se na vše cítím. Věřím v to. Věřím v dobro.
Takové role přináší odpovědnost. Ale taky stabilitu. Životní oporu. Děti v nás dospělých zezačátku vidí bohy. Až pak časem přijdou na to, že jsme taky jen lidé.
Věřím, že budu dobrým rodičem. Že se o to budu snažit. Že se poučím z mého dětství. Že bůh nezklame dítě.
Mí rodiče byli ti nejlepší, které jsem mohl mít.
Tak snad nebudu horší.
Pustím se do toho.
Převezmu roli otce s hrdostí, odpovědností a hlavně s láskou.
Budu milovat tři ženy.
Obr. Pixabay
