| I was moved by the Italian hospitality again. It happened already few times when Italians behaved humanely, friendly and with open heart. I was biking and searching for a camping spot on the busy coast near Villa San Giovanni. Along the coast there was a scarcity of freely-accessible spots and if I discovered any it didn't seem to me suitable. I turned off the main road at one moment and I ended up at an open gate where I spotted flat, grassy spots behind. These ones seemed to fit my intention and inasmuch as I saw cars and another gate also I started seeking people who owns this place. The place was kempt, and had a wonderful view on the coast and the sea. It was terraced and there were many seats. A cottage appeared in front of me and I could see three persons sitting around a table. I shouted to say hello and asked for staying in my tent overnight. They confirmed and offered me a beer. I accepted it with pleasure. Before I joined them at the table I brought my bike. After I returned a dinner - chicken cutlet and zucchini and fresh herbs - was awaiting me beside the promised glass of beer. They invited me and I agreed joyfully. This wasn't the end with receiving gifts. After usual questions where from and where to I bike and similar ones, one of the host told me about his bike trips in Italy and Spain. And while I was eating, he and his wife brought me a cycling jersey anda new T-shirt. Magic moments! The other host, the father of the first mentioned, remarked proudly, that he has built up this place thirty years. I could see love in details of the desing, and palate in the arrangment and conception of the place. We went to bed. I found out thanks to a label on the T-shirt and a sign on the gate later that this place is called Villa Paci, one of the "bars" in Scilla. | Opět jsem byl dojat italskou pohostinností. Bylo to už po několikáté, co se Italové takto lidsky, přátelsky a s otevřeným srdcem projevili. Jel jsem na kole a hledal jsem místo na přenocování na rušném pobřeží v okolí Villa San Giovanni. Volně přístupných míst bylo na pobřeží pomálu a nezdála se mi vhodná. V jeden okamžik jsem odbočil z hlavní silnice a po cestě jsem dojel k otevřeným vratům, za kterými byly travnaté, rovné plácky. Ty mi přišly příhodné, a jelikož jsem uviděl také auta a další bránu, vydal jsem se hledat lidi, kterým místo patří. Místo bylo upravené, s terasami a místy k sezení, s překrásným výhledem na pobřeží. Zahlédnul jsem domek a tři lidi sedící u stolu. Zavolal jsem na pozdrav a zeptal se, jestli mohu přenocovat ve stanu. Odpověděli, že jo a nabídli mi pivo. S radostí jsem ho přijal. Předtím než jsem k nim usedl, jsem si přivedl ještě kolo a po návratu na mě čekala kromě piva i večeře - kuřecí řízek s cuketou a bylinkami. Vyzvali mě, abych jedl, a já jsem si večeři s povděkem vzal. S dary nebyl konec. Po obvyklých otázkách odkud a kam jedu a podobných mi jeden z hostitelů vyprávěl o svých cestách na kole po Itálii a Španělsku. A během toho, co jsem jedl mi se ženou přinesli cyklistický a nové triko. Kouzelné chvíle! Další hostitel, otec prvně zmiňovaného, zmínil hrdě, že to místo 30 let budoval. V detailech provedení byla vidět láska, v uspořádání a pojetí cit. Odebrali jsme se spát. Později jsem díky nápisu na triku a ceduli na vratech zjistil, že to místo se jmenuje Villa Paci, jeden z "barů" v Scilla. |
