Proč zahálím?
Proč se flákám...
Lidičky, hudby jsem stvořil dost, ale co čtení, sport a studium?
Nevadí, snažím se...
Dnes kapitola Toma Johnsona (Rational melodies.) kapitola Hudba středověku a kousek Hudba a mozek.
Po škole chci být vzdělaný natolik, abych mohl učit.
Partie s tátou dneska prohraná, nesoustředil jsem se, s Vašíkem včera dvě prohry a jedna remíza...
Prý se podařilo jaderný program Íránu vrátit o deset let zpátky a neměl bych se tím zatěžovat, byl tam hrozný režim, který střílel vlastní lidi na demonstracích ad.
Říkám to pořád, nechci vidět svět: Od doby kdy za něj mám zodpovědnost, kterou na mě uložila Sára, se mi ze světového dění zvedá žaludek, ať už ze systematického globálního vraždění důchodců (korona), nebo válek...
Do toho jsem byl v pozici, kdy mě chtěl zabít vlastní národ po odvysílání reportáže, kterou autorizovala ČT.
Na kyberšikanu jsou snad už dospělí, ne?
V mém případě snad bude stačit, že jsem to martirium přežil, nechci, aby někdo soudil, co jsem dělal Sáře, mnoho toho nebylo, poslal jsem na dvacet mailů, které zoufale volali po vysvobození a byl na dvou akcích.
Chybí mi.
Její smích by mě vyvedl z letargie raz dva...
Díra u Pepy je zaházená, chystám se tam vrátit: Až přijde čas, budu kopat.
Je to bezmála sedm let, kdybych byl v roli stvořitele, mohlo by se to uzavřít symboicky sedmi lety tvoření.
Hudby je na to celkem dost, makal jsem, teď dokončím orchestrální partituru a třeba vyhraju ten symfoňák.
Poslední věta se jmenuje 'Kila touhy'... Bude krásná!
Snad nemusím být sám, mnoho se toho mohlo vyhrát na druhé straně.
"Já nikdy nejsem sám!" to bych si měl říkat a jestli jde můj život vidět a zaznamenávat skrz, tak se máme na co těšit, protože Sára to má určitě zpracované.
Xeňa marodí, neozývá se, ale prý všechno čte.
Chtěl bych být ten, kdo to vyřešil upřímností prožívání, sdílením tuh a těžka, chtěl bych být umělec, o kterém se nakonec po tom všem řekne, že se naučil zpívat jako pták.
Nahrávky s Jirkou jsou vydařené, sdílím:
Jiří Pokorný a Jan Kotyk - Čtyři mody (27. 4. 2026)
Až bude tenhle blog slavný, zůstanou tu moje věty ke čtení, aby bylo vidět, čím jsem se trápil, než došlo ke štěstí.
Zajímá mě, jak je Sáře, její knížku čtu po douškách, aspoň mi její uvažování chvíli vydrží, Stehy jsem naopak zhltnul.
Co když to není láska? Co když je to posedlost?... Nejsem závislý?
Podotýkám, že jsem šel největším bahnem a o ní jsem vždycky řekl, že vím, že mě milovala...
Musím vydržet, zkusím kopat díru, zkusím zkomponovat symfonii, víc udělat nemůžu.
Držte mi palce!
