Šlo mi jen o stolici, snařil jsem se jí dělat tak řídkou, abych alespoň v úterý a čtvrtek k Márie Bradnové nemusel, když jsem pochopil, jak se posrat, měl jsem na prvouku vyhráno (Případně přírodovědu a vlastivědu.).
Bylo to moudré řešení, nemyslete si. Dopadalo to tak, že se v týdnu dobrým způsobem střídal průjem se zácpou, jen trefit tempo a bylo hotovo.
Simulovat průjem tak nějak doopravdy se mi ale dařilo jen na prvním stupni základní školy, později už jsem uměl simulovat jen genialitu, na kterou se znalost odpouští a později schizofrenii, o které už se dneska tvrdí, že neexistuje.
Ale když Vás to živí? Tak proč si nepomoct správnými léky na spaní, úzkost a psychózy.
Kéž bych uměl zopoakovat tak romantickou psychózu, jako kdysi, mohl bych napsat další postmoderní knihu.
Dnes píšu alespoň o tom, že jsem vlastně úplně normální.
Miluj!
