Nejen, že nemůžu svojí knížku v klidu dokončit sám, jentu pozorovatel, který doplní i kontext, v kterém texty vznikají...
Není vypovídající zpracovat dva týdny, dvě psychózy a tvářit se, že je to vypovídající dílo o tom, kým jsem.
Předpoklad magického uvažování je nerozumět, když se mi rozum zatmí, mám velikou moc, ale ve všední dny jsem jiný.
Šprýmař a smíšek, trochu muzikant, Sára dělá na mém portrétu pravděpodobně roky a chyby, na kterých jsem se zasekl, nejsou velké.
Když se mi povedlo vyhrát regionální sezónu v šachách, když jsem napsal první sonátu, a když jsem vyhrával jednu matematickou soutěž za druhou, bylo zjevné, že začíná život významné osobnosti, bystré a podle všech známostí i fajn.
Sára se nechala slyšet, že zamilovaná byla jako malá holka...
Myslím na ní a doufám v to, co o mně tvoří, pohledy přátel, kteří se účastnili svědectví jsou látkou, na kterou se těším.
Myslím, že poblíž bylo lidí dost a mají co říct, až to uvidím, budu nejspíš dojat, nejvíc se ale těším na mazlení...
Chybí mi dotek, kterému bych i věřil.
Byla to krásná slečna, možná jí trochu ubylo, ale jednou bude moje...
Musím to vydržet.
Každý den myslím na to, co se mohlo a co se tedy možná muselo stát, za hranici svého vhledu nevidím, ale musí to být dobré, jinak si to nedovedu představit.
Zrovna mi tu zní kozí trylky Louise Armstronga, chtěl bych udělat stopu, kterou lidstvo nezapomene, vlastní Odysseu, v životě hudebního experimentátora, který z nějakého důvodu překonal čas.
Ale proč a jak?
Nevím ani jedno...
A nevzdávám se vlastně jenom proto, že mi Sára chybí.
Krásná, vtipná a nad věcí...
Nikdo by mě nenechal se takhle trápit, kdyby nemusel, ona ví, kolik zoufalství vykopalo tu díru v zemi a kdo ví, jestli jsem s uzdou popuštěnou fantazii nestvořil i ono místo svojí oživlou fantazií.
Za Peppu se musím stavit, prý je v Bržkovicích a squat po něm uklidili.
Chybí mi, vyl hodný, milý, fajn a vtipný, už mu možná nezbývá moc času.
Ještě se chci stavit za babičkou, jmenuje se Eva Levá, bydlí v ulici V Ráji a narodila se na Štědrý den, kdy slaví i svátek.
Mnoho nnáhod je v mém životě s otazníkem, ale dnešní odpoledne strávené u Kuby Amchy nad muzikou a večerní procházka mi udělaly radost.
Chtěl bych rozuzlení a katarzi, jsem na Sáře bohužel závislý a k mé pohodě to nepřispívá.
Zítra se jdu zaučit na hospodského a budu si za barem ve všední dny číst: Hudba a krásno, Zbývá jen hluk, Barva a souzvuk ad.
Dobrou
H.