Milí, vzpomínám na Martičku a bojím se, že její básničku "S šiškou až na konec světa" objevím v truhličce na upomínkové poličce ve špatný čas. Jsem někdy tak afektovaný, že bych s tou šiškou vyrazil, kdyby to jen tak šlo odnést, aby to mělo dost numerologických pamatováků na to, že jsem tímhle způsobem opravdu chtěl někoho zachránit.
Šiška by se asi divila, kdyby vyrostla z jejích semínek daleko od stromu, táta mi vždycky říkal: Smrky? 800 a vejš metrů nad mořem. Ne milí, jsou tací kteří se trápí nadmořskou výškou a tím nechci říct, že bych se nejraději utopil.
Snad v přízni se topím, snad v lásce, ale voda mě nadnáší k hudebním výkonům tohoto typu:
Prosím, v mé knize, která je nasdílena níže na vandrájvu, je Otova pohádka celá:
"Pro fajnšmekry"
Chystám se sice na zkoušku Bergu, ale zkusím jí najít celou i na stránkách Senesance:
Miluju jí celou, zvlášť proto, že hlavními hrdiny jsou "jiný kluk" a "Ptáček".
Milujte se mnou, já slavím Evangelium. Není nic špatného na vlastní "radostné zvěsti", hudba žije!
