V roce 1990 jsem byl v takové zvláštní situaci. Měl jsem určité životní plány, provedl jsem už i nějaké přípravy, něco jsem si zařídil, domluvil, proběhla jednání, ... Ukončil jsem VŠ.
A do toho revoluce. Mé plány vzala voda. A já stál před rozhodnutím, co dál se svým životem. Nápady se mi rojily různé, různě ztřeštěné. I já byl kdysi mladý. Jedním z těch méně šílených nápadů byla dráha spisovatelská.
To jsem byl čerstvý absolventík a ještě si pamatoval, jak se správně bádá. Napadl mě námět na takový románek z doby II. republiky, začátku Protektorátu. Končil bych popravami po 17. listopadu 1939.
Trochu by se mi to dějově propojovalo s židovskou tématikou, s 16.stoletím, se dvorem Rudolfa II. Děj by se odehrával kolem irského vyslanectví / konzulátu.
Magistr Kelly, rozumějte. Trochu té kabaly, nějaké pátrání v minulosti propletené s konečným řešením židovské otázky ... Inspirace Čapkovou Věcí Makropulos, rabínem Loewin, Golemem ... Trocha romantické lásky, dobrodružství, náslilí ...
Pokud si vybavuji, něco takového později zpracoval někdo jiný. Ono to téma viselo ve vzduchu. Já jsem se na onu dráhu spisovatelskou nakonec nevydal. Ale občas se mi nějaká ta má původní myšlenka znovu vybaví. Třeba právě na Puclickém židovském hřbitově ... Teď jsem se jím zabýval podvakráte na svém hlavním účtu.
Co to tady máme? Nedokončený náhrobek? Vykradený náhrobek? Netradiční náhrobek? Co Vás nemá! To je přeci Hvězdná brána ... Ne, neprolézal jsem skrz. Napadlo mě to. Ale úcta k mrtvým, manželka s sebou, zima, málo času ...
Hvězdná brána ... Nebo totéž můžeme nazvat nějak jinak. Už si nevzpomínám, jak to mělo přesně být v tom mém nezačatém románu. Ale nějaký přesun mezi dimenzemi a v rámci časoprostoru tam ale určitě byl. Teda měl být ...
Můj syn má také v plánu stvořit během svého života nějakou tu literaturu. Zatím si zapisuje průběh svých Dračích doupat ... V jeho věku jsem měl také hodně plánů. Patřil k nim i plán stát se důchodcem. Tenhle plán, jak to zatím vypadá, by mi mohl vyjít ... Za dva roky chci jít do předdůchodu.
Něco mi v životě vyšlo, něco ne. Něco jsem opustil. Něco už nedám. Žil jsem, jak jsem uměl. Teď už moc nového rozjíždět nebudu. Ani nezačnu psát romány. Asi.
Na Hive to mám stejně tak, jako v životě. Přišel jsem na Steemit náhodně. Pak jsem se za něčím hnal, několikrát jsem změnil směr ... I teď sleduji nějaký záměr, i když ne pevně a ne stále. Uvidím, co dál. Třeba taky nic.
Že bych účet využil k účasti v soutěži #aroundtheworld ? Možná ... A třeba zůstane jen u tohohle prvního počinu.
A ta fotka ... No, vznikla náhodně. Námět by si zasloužil, abych místo oblézal zepředu, zezadu, shora, zdola, z různých úhlů a výšek. Ale já si na to neudělal čas. Cvak. A bylo vymalováno.
