Mnozí jste to také již zažili, ale i tak je to jedinečné, neopakovatelné. Ten nezapomenutelný pocit, kdy jsem se stal otcem. Velká nervozita, pocit na omdlení, když se začala drát ven hlavička, a pak náhle vyklouzlo i tělíčko. Vše šlo bez komplikací, slavnostně jsem přestřihl šňůru a za chvíli jsem si ji choval opláchnutou a zabalenou v povijánku. Ani neplakala, chvíli mžourala, kde to je, pak si zívla a za chvíli usnula po dobře vykonané práci. Zažíval jsem pocit hrdosti a hlavně, byla to láska na první pohled. Byl jsem otcem nejkrásnější princezny na světě.
Je to už čtrnáct let, co jsem zažil nejradostnější chvíli v životě, a radost mi dělá, už i se svými sourozenci, stále.
Přiznávám, že je to nefér. Žena se tahá s břemenem, nemůže pořádně jíst, každou chvíli zvrací, vypadá jako hroch, pak musí zvládnout namáhavý porod a bolestivé šití, zatímco chlap si přijde pěkně k hotovému.
Post vznikl na výzvu 
