Zážitky z vánoc se mi vždy slívají v jeden více méně pozitivní dojem složený z několika střípků, které však nedokážu přesněji zařadit. Poslední roky byl scénář podobný s předem daným pořadím návštěv rodičů, které začínaly kolem poledne, a ze kterých jsme se vracívali domů až večer. Z řady takto strávených Štědrých dnů mi v paměti utkvěl ten dvanáct let starý. Nejdříve se jelo k našim, kde byla večeře už ve čtyři. Po jídle a rozbalení dárků jsme se odebrali k manželčiným rodičům. Pod stromkem byla velká hromada dárků, většina určená pro téměř tříletou dceru. K nim ještě několik přidal tchán, který je obstaral na poslední chvíli a těsně před večeří je dobalil. Po večeři se zazpívala koleda a mohlo se začít rozbalovat. Dcera vždy vzala balíček, nechala si přečíst jmenovku a donesla ho komu patřil. Když byl pro ni, tak si ho hned rozbalila. Za chvíli se dostalo na malou ruličku, kterou pod stromek před chvílí položil tchán. Když se dozvěděla, že je pro ni, tak hned papírový obal sundala. "Bublifuk," vykřikla nadšeně a další dárky pod stromečkem, s mluvící panenkou, stavebnicemi a jinými hračkami za tisíce ji už nezajímaly.
Budou i ty letošní Vánoce nezapomenutelné nebo se zahalí do mlhy obestírající svátky loňské a předloňské? Uvidím za týden, až bude po všem. Nejspíš si v teple domova budu prohlížet, co Ježíšek letos nadělil a nenápadně po očku sledovat, zda ostatní obdarovaní, zvláště ti malí, mají radost. Zapomenut bude veškerý předvánoční shon a starosti, aby se vše stihlo připravit, a vše se zadařilo. Konečně může nastat sváteční zklidnění a pohoda. Poslední roky k ní neodmyslitelně patří návštěva Rybovy České mše, kterou na ochozu brněnské Alfa pasáže zpívá padesátihlavý sbor a doprovází jej dvacetičlenný orchestr. Asi se jedná o jedinou mši, jejíž průběh je proložen bubenickou show.
Tekutý kapřík
je tradiční brněnská akce, u jejíhož zrodu stojí silák a bavič Franta Kocourek. Spočívala v tom, že se parta otců na Štědrý den ráno vytratila z domovů, aby ženám nepřekáželi při přípravě večeře, a sešla se v hospodě Na Šelepce. Zde se popíjelo, probíhala kulturní vystoupení, vyprávěly se veselé historky. V jednu hodinu byla akce ukončena a muži se měly vrátit ke svým rodinám. Mnohdy se ale stávalo, že se někteří účastníci přemístili do další hospody a domů se dostali až následující den. Jeden povedený otec se z tekutého kapříka vrátil až 3. ledna. Na akci byl zapovězený vstup ženám, mnohé si ale pro jistotu chodily své polovičky vyzvedávat.