Although the Polish brewing tradition is not as well-established as the Czech or German ones, Wrocław has been recognized as the capital of Polish beer culture. I cannot confirm the validity of this claim, but I did manage to visit two breweries and a taproom within three days, which is quite impressive for a vodka-devoted country like Poland. The first brewery I visited was Złoty Pies Browar, which translates to Golden Dog Brewery. Złoty Pies was founded in 2015 by two friends and has managed to withstand all the restrictions that the covid pandemic has imposed over the last years. The brewery currently runs a restaurant and taproom located in the very city center of Wrocław, which is impossible to miss because of the gnome cheering to a giant golden dog. I was curious about the origin of the name, so I asked the bartender, but he didn't know. However, the building has been bearing its name since the Middle Ages. Anyway, let's head inside!
I když není polská pivovarnická tradice tak světoznámá jako ta česká nebo německá, o Wroclavi se říká, že je hlavním městem polské pivní kultury. Jak moc je tohle tvrzení pravdivé, neumím říct. Ale za tři dny jsme navštívili dva pivovary a jeden pivní bar, což je na zemi zaslíbenou vodce, jako je Polsko, docela úspěch. Jako první jsme zašli do pivovaru Złoty Pies. Ano, správně, do Zlatého psa. Ten byl založen v roce 2015 dvěma kamarády, zvládl všechny možné koronavirové restrikce a úspěšně provozuje restauraci a pivní bar v samém centru Wroclavi. Zlatého psa těžko minete, kromě obligátního trpaslíka si před ním připíjí i obří pes, byť ne zlatý. Barmana jsem se zeptal na původ jména, ale netušil. Prý se tak ale budova jmenuje už od středověku. No, vzhůru dolů!
Since we had already eaten that evening, we headed straight to the taproom located in the cellars. The place was crowded, which wasn't surprising since it was a Friday night, but we managed to find a sofa next to the taps. There were twelve beers on tap, and we opted for a sampling set of six of them. I must have looked a bit peculiar as I was taking notes so that I could write about my experience for #beersaturday.
Protože už jsme byli po večeři, zamířili jsme rovnou do sklepa, do pivního baru. Byl docela plný, což v pátek večer není nic divného. Ale obsadili jsme sofa kousek od baru. Na čepu bylo dvanáct piv a my se rozhodli pro ochutnávkové prkénko se šesti z nich. Asi jsem vypadal docela úsměvně, protože jsem si během ochutnávání dělal poznámky, abych byl schopen sepsat report pro #beersaturday.
Starting with the beer that I was most excited about was probably a mistake. I love wheat beers, but unfortunately, this Hefeweizen was watery and bland. It tasted more like a lemonade or one of those cheap non-alcoholic wheat beers. This disappointment affected my overall sampling experience so the other beers might be underrated. But I found the Golden Weizen to be quite poor.
Začít s pivem, na které jsem se těšil nejvíc, byla asi chyba. Pro pšeničná piva mám slabost, ale tenhle Hefeweizen byl bohužel vodový a chuťově plochý. Chutnal spíš jako nějaká limonáda nebo levné pšeničné nealko odněkud z Kauflandu. Tohle úvodní zklamání asi ovlivnilo celé moje hodnocení, takže na další piva možná budu příliš přísný. Ale Golden Weizen prostě dobré pivo není.
Akita Pale Ale was not Pale Ale. Despite its name, it's actually a sour pumpkin beer, as indicated in the picture on the tap (see “dynia” written next to its name?). The beer was sour and surprisingly fruity, which I initially attributed to the presence of wheat malt, but it's possible that the taste of the previous beer was still lingering on my taste buds. Although it surprised me initially, the second sip was not as bad as the first. However, if I ever drink it again, it would have to be for a special occasion.
Akita Pale Ale není Pale Ale. Jménu navzdory je to dýňový kyseláč, jak napovídá i cedule nad barem (vidíte tu "dyniu" vedle jména piva?). Takže pivo bylo kyselé a hodně, hodně ovocné. Napřed jsem si myslel, že je pšeničné, ale to mě asi ještě po předchozí ochutnávce nefungovaly chuťové pohárky. I když mě Akita na první dobrou překvapila, další doušky už byly lepší. Ale jestli se pro tohle pivo ještě někdy rozhodnu, bude to muset být nějaká zvláštní příležitost.
The standout beer of the night was definitely Koziak. It's a proper Bock with a caramel-hoppy flavor and a nice color that was difficult to fully appreciate due to the dim lighting in the taproom. The beer was pleasantly strong and just right. If you visit Złoty Pies Brewery, Koziak is a must-try.
Suverénně nejlepší pivo večera byl Koziak. Je to poctivý Bock s karamelově-chmelovým aroma a správnou barvou, kterou si ale v podivném osvětlení baru neužijete. Pivo bylo příjemně silné a ve všech ohledech tak akorát. Jestli někdy zavítáte do Zlatého psa, Koziaka musíte ochutnat.
I didn't notice at first, but this beer was actually brewed in Caminus brewery. Unfortunately, the beer tasted a bit too fruity for its style, almost like a "radlerized" beer. It was less bitter than expected, but there was a noticeable caramel scent. However, the aftertaste was sour, which I didn't particularly enjoy.
Napřed jsem si toho nevšiml, ale tohle pivo uvařil pivovar Caminus. Naneštěstí bylo na svůj styl až příliš ovocné, skoro bych řekl až "radlerizované". Bylo méně hořké, než bych čekal, ale mělo alespoň karamelové tělo. Nicméně dozvuk byl kyselý, což mě moc nepotěšilo.
The Beagle Stout was my runner-up for the night. It's a smooth and chocolaty stout with an unconventional but fitting hint of coconut. This beer is definitely one I could go for anytime. It's way better than the other Stout we tried.
Druhé nejlepší pivo večera. Jemný čokoládový stout s nezvyklými, ale skvěle se hodícími tóny kokosu. Tohle je pivo, na které bych mohl chodit pravidelně. A mnohem lepší než druhý stout, který jsme ochutnali.
Unfortunately, the Chart Stout was a disappointment. It had a sour taste that didn't fit the style of a Stout. I'm not sure if Poles are into Radlers or Sours in general, but the acidity in this beer was overwhelming, and I couldn't detect any other scents. It's definitely not my cup of beer.
Chrtí stout (snad to překládám správně) byl zklamáním. Měl kyselou chuť, která mi ke stoutům vůbec nepasuje. Nevím, jestli jsou Poláci tak moc na radlery a kyseláče, ale tady bylo té kyselosti tolik, že jsem přes ní jen stěží cítil jiné chutě. Rozhodně to není můj šálek piva...
Uf, what a demanding #beersaturday :) (well, Friday night)
By the way, #beersaturday is challenge of a kind, so I would like to invite 
