"A roaring motor car which seems to run on machine-gun fire is more beautiful than the Victory of Samothrace." That's one of the claims of Filippo Marinetti's The Futurist Manifesto. Some people may perceive a clumsy roaring machine, a distant precursor of modern cars (the manifesto was published in 1909), more attractive than a Hellenistic masterpiece, and others could see beauty in the panel buildings that arose in the suburbs of Eastern European towns and cities in the communist era. I've never lived in any of them and have no intention to change that in the future; they still exude a post-soviet vibe to me. Yes, most of them, originally intended to last for several decades only, have been renovated, equipped with new thermal and sound insulation, and so on. Yet, I still feel like traveling back in time whenever I roam their areas. This time, I took a photo walk in Bohnice, a suburb on the northern edge of Prague. Unlike many other "sídliště," as we call them in Czech, this one is rather detached, having neither metro nor tram connection to the city; there are just buses.
"Řvoucí automobil, který jede, jako by letěl na dělovém náboji, je krásnější než Niké ze Samothráky," napsal kdysi v Manifestu futurismu Filippo Marinetti. Jasně, někomu takový pradědeček automobil, který tehdy italský básník mohl obdivovat (manifest vyšel v roce 1909) opravdu může připadat estetičtější než vrcholné dílo řeckého sochařství. A někomu zase může krásné připadat panelové sídliště. Já tedy nikdy v žádném paneláku nebydlel a měnit se mi to rozhodně nechce. Sídliště na mě působí jako takový pohrobek komunismu. Jasně, paneláky, které už jsou vesměs dvacet let po původní plánované životnost, jsou dneska izolované, opravené, a často hrají všemi barvami. Ale stejně... Na sídlištích se prostě necítím dobře. Ale vydal jsem se do země Krakonošovy, protože tomu se o místním pivovaru psát nechce. Což je škoda, určitě by si to zasloužil. Ten pivovar. A
@krakonos by si zase zasloužil tu odměnu, kterou tenhle článek vydělá. No nic.
My pictures are biased, just like I am, and they aim to depict Bohnice as an even more retro neighborhood than it is, and for a reason. My walk ends in a local craft microbrewery—yes, even such districts have some to quench the unquenchable thirst of the locals. The brewery respects the specifics of Bohnice, and the regulars there reflect, or even more, they shine bright with what I perceive as the local spirit. No more spoiling, let's roam!
Bohnice jsou od Prahy tak trochu odříznuté. Nevede sem ani metro, ani tramvaje. Z Kobylis musíte autobusem. A tak jsou možná o něco specifičtější než sídliště s lepším spojením. Moje fotky jsou každopádně ovlivněné mými postoji. Není to reportáž, snažil jsem se vychytat to, co je retro. Tak, jak to vnímám já. A na konci zajdeme do pivovaru, ve kterém se až Hrabalovské figurky pokoušejí uhasit věčnou žízeň. Myslím, že kdyby se Krakonošovi chtělo, mohl by sem začít dvakrát týdně chodit na jedno dvě piva. Až dojde na penzi, tak třeba i s ohříváčkem. Možná by to dotáhl i na čestné místo u jednoho ze dvou stolů pro štamgasty. Jako Ten učitelskej by si tu mohl získat i nějaký ten respekt, stejně jako pánové Hrabal, Boudník nebo Bondy ve výčepech poblíž jeho současného pracoviště. Ale to je jiný příběh. Bondy Egon is gone, jak je nasprejované na Palmovce, a Krakonoš k Šedivákovi nechodí. Dost řečí, pojďme se toulat sídlištěm.
Has anything changed since 1985? Yes! Now, there's Mickey Mouse accompanied by Looney Tunes characters on the merry-go-round pillar. If it were forty years ago, I guess you could feast your sight on Wolf and Hare from "Well, Just You Wait!", a Soviet cartoon intended to compete with US animated series.
Změnilo se tu něco od roku 1985? Ale ano, na kolotoči je Mickey Mouse a další postavičky z amerických animáků. Čtyřicet let zpátky by tu asi byl Vlk a Zajíc z Jen počkej, Zajíci! Nebo možná nějaké večerníčkové postavičky.
Only the satellite dishes tell which year it is; nobody could have those back in the communist era.
Poznali byste, kdy je to focené, nebýt těch satelitních přijímačů?
We're getting closer and closer to the brewery; such places have a magnetic pull for the Czechs. You can even spot it in one of the shots above. However, it's not beer time yet. This set of pictures comes from around a shopping center with a discount supermarket, a hub of this part of Bohnice. But first, let's head to its edge, where it blends with the village of Bohnice. Some of its houses are picturesque, yet I only took pictures of those with the panel flat houses in sight to enjoy the contrast.
Přitažlivá síla pivovaru mě poněkud vychýlila z orbity. T. si z toho dělá srandu, ale správný Čech prostě vždycky najde nějaký skvělý řemeslný pivovar. Ale na pivo je ještě brzy (brr, fakt jsem to napsal??). Tady je ještě víc Krakonošovo. Je to malé nákupní centrum s diskontní prodejnou, lékárnou a tak. I ten pivovar je na jedné z fotek výše vidět. Ale napřed vás vezmu na kraj Bohnic, kde je i bývalá stejnojmenná vesnice. Některé domy v ní jsou opravdu krásné, ale já fotil jen ty, které mají na dohled sídliště. Ten kontrast mě bavil.
I already suffer from the thirst of suburbia, so it's the best time to return to the oasis. Here are a few snapshots from the way back.
A to už mě dostihla žízeň, čas vrátit se do pivovaru. Ještě pár fotek z cesty zpátky.
Even though I feel a bit out of place in the neighborhood, the brewery comforts me. The venue was a low-end bar offering shots and industrial brews until 2014. Then, the owner rebelled and started his own production. The regulars remained the same, as did the spirit of the place. It's somehow caught between a craft taproom bar and a worker's den in the suburbs. Picture it like something out of Bohumil Hrabal's books. The two prominent tables in front of the bar are permanently booked by the local elite, the regulars who spend more time here than at home. Together, they form a collective beer-fueled entity, having an ultimate knowledge about the neighborhood, politics, life, and everything, except perhaps knitting. I sometimes suspect these pub beings of being the core of Deep Thought from Douglas Adams' series, "The Hitchhiker's Guide to the Galaxy." If you want the vibe described in a single picture, here it is:
Sídliště mi tak úplně nesedí, ale Šedivák ano. Až do roku 2014 to byl klasický sídlištní bar. Pivo z průmyslových pivovarů a panáky. Pak se v majiteli, panu Šedivém, něco zlomilo a začal si vařit vlastní pořádné pivo. Štamgasti zůstali, atmosféra taky, jen pivo už je jiné. Takže je to tak na půl cesty mezi moderním řemeslným pivním barem a sídlištní dělnickou putykou. Trochu jako od Hrabala. Jsou tu dva stoly vyhrazené štamgastům, kteří tu tráví více času než doma. Určitě víte, jak to v takových nálevnách chodí. Myslím, že tahle fotka vydá za minimálně dvě stě slov.
But let's start outside, shall we? The place is picturesque at first glance—you're greeted by a camel (no, there have never been camels in the wild in this part of the world) that would happily take care of your kid while you delve into your social duties. And when the weather allows, you can sit outside and enjoy the marvelous plastic flowers adorning your head.
Ale začněme venku. Místo je to... Inu, zvláštní. Dítko je možné usadit do velblouda, zatímco se věnujete svým společenským povinnostem. A kdybyste ho chtěli mít pod dozorem, můžete se usadit pod krásnými umělými květinami.
On the bright side, the beer is arguably the cheapest craft beer in Prague, with prices ranging from $1.6 to $2.2 per pint. I bet that's pretty impressive for most of my foreign readers. And the brews are fine. So let's enter!
Na druhou stranu tu točí asi nejlevnější řemeslné pivo v Praze, za tyhle ceny leckde nedostanete ani průmyslovou produkci. Tak směle dovnitř!
12° Bohemian Lager
This type of beer is a cornerstone of every Czech microbrewery, so I couldn't miss it. It felt a bit bland in the malty part, yet the hops were present as they should be. While many microbreweries tend to over hop their lagers nowadays, Šedivák holds the traditional line, so the result is not overly bitter. This lager is not exceptional, but it is a good craft brew for the price of an industrial beer. And that’s perfectly suitable for the place.
Neochutnat dvanáctku, to by nešlo. Je trochu slabší, pokud jde o sladové tóny, ale chmelovitost byla, jak má být. Hodně malých pivovarů dneska s chmelem nešetří, Šedivák se ale drží spíš tradičního chmelení, takže výsledek není příliš hořký. Jeho dvanáctka není nijak výjimečná, ale za cenu průmyslového piva je to dobrý řemeslný kousek. A sem se takové pivo vysloveně hodí.
Šípek 11°, Rosehip flavoured Bohemian Lager
This is a true specialty I couldn’t miss either. I thought it was a sour ale; they are trendy these days, but I had a word with the owner and learned it is a “common” Czech lager brewed together with smashed rose hips, which are in the tank during the entire brew. I wondered if the rosehip grit wouldn’t clog the pipes. It would if it wasn’t in a sack all the time. Anyway, I guess you care more about the taste than the brewing process. The beer has a decent rose scent and blends unusual acidity with spicy, hoppy tones of Czech hop varieties. I don’t recall sampling a beer with a similar taste recently, and I was wowed. What a brew!
Tohle je speciálka, kterou jsem si také nemohl nechat ujít. Napřed jsem myslel, že to bude nějaký trendy kyseláč, ale majitel, kterého tu obvykle potkáte za barem, mě vyvedl z omylu. Je to "obyčejný" český ležák, který se ale vaří s nadrcenými šípky. A aby neucpaly trubky, jsou v sáčku, který se pak snadno vyloví. Ale vám jde asi hlavně o chuť, co? Pivo má příjemnou šípkovou vůni a kyselost, která se mísí s kořeněnými chmelovými tóny. Nevzpomínám si, že bych v poslední době ochutnal pivo s podobným profilem. Ale rozhodně stojí za ochutnávku. Tak kdyby se třeba Krakonoš rozhoupal a počtvrté v životě tenhle podnik navštívil, tady má ode mě tip.
9° Semi-Dark Bohemian Lager
Whatever is weaker than 10° is dubbed a workers' (or sometimes bikers') beer, and here’s a representative of such. However, this semi-dark lager was rather plain; I couldn’t really detect the characteristic roasted scents or malty tones. Herbal, hoppy aroma was there, but that’s basically it. Maybe due to the previous beer sampled, this one did not really impress me.
Devítka, dělnické pivo. Někdy taky cyklopivo. Trochu mě překvapilo, že je polotmavé. V každém případě jsem v něm moc necítil typické pražené a sladové tóny. Bylinné a kořeněné chmelové aroma ano, ale to bylo tak všechno. Možná jsem byl až moc ovlivněný předchozím šípkovým speciálem, ale takhle devítka mě teda neoslovila.
#beersaturday is a challenge everyone can take. And hence I'd like to invite 
This is my entry to April Inleo writing prompt for April 20.
