Nemám žádné zkušenosti s karanténami, pandemiemi a ochrannými opatřeními velkých územních celků, řekněme států. Ostatně, zkušených odborníků na tuhle problematiku asi po světě nechodí mnoho. Poslední opravdu velká a opravdu světová pandemie asi byla španělská chřipka (které se mimochodem ve Španělsku obvykle španělská neříká). I kdyby žili pamětníci, stejně by jejich zkušenost nebyla příliš k užitku, za posledních sto let se svět v mnoha ohledech změnil k nepoznání.
Pixabay License
Nicméně současné dění tak jako tak ovlivňují primárně politici a případní odborníci mají hlas nejvýše poradní. Navíc se ani odborníci mezi sebou často neshodnou. Politici pak myslí zejména v horizontu volebních období. V téhle situaci jdou politické programy vesměs stranou, neboť žádný z nich s něčím jen vzdáleně podobným současnému stavu pochopitelně nepočítal. A tak je možné konat ad hoc dle vůle lidu. Diskuse na zpravodajských serverech jsou teď ještě lepším indikátorem zítřejších kroků politických špiček než kdy dříve.
I proto si myslím, že nejlepší politický zásah je v této chvíli zásah minimální. Zejména v oblastech, které zahrnují dobrovolné aktivity malých skupinek lidí. Tak třeba... Dneska jsem se nechal ostříhat. Teoreticky by celá procedura mohla proběhnout v kadeřnickém salonu, tedy na obvyklém místě, kde má kadeřnice veškeré potřebné vybavení, které navíc může snadno udržovat adekvátně čisté, nicméně ostříhán jsem byl doma. Nebylo to aktem rebelie, prostě už jsem neviděl přes vlasy.
Všichni zúčastnění, v tomto případě oba dva, jsou si vědomi všech možných dopadů. Přesto se dobrovolně rozhodnou stříhání uskutečnit. Nevidím důvod, proč by do tohoto měl někdo třetí nějak autoritativně zasahovat. Obdobně jsou na tom různá fitness a wellness centra. Jsem si jist, že všichni provozovatelé, kteří by i v této chvíli měli otevřeno, by se přizpůsobili současné situaci, pokud jde o hygienické předpisy. A jejich zákazníky k návštěvě nikdo nenutí.
Podobně je to třeba s dětskými tábory (nedávno jsem na internetu narazil na výzvy k fyzické likvidaci lidí, kteří se odvážili naznačit, že by své potomky rádi vyslali na tábor, když už to s dovolenou vypadá spíš tak, že žádná nebude). Tábor není povinná školní docházka. Někteří rodiče a některé děti mohou mít o absolvování tábora zájem, přestože jsou si vědomi, co se děje a jaká jsou rizika. Tábory krom toho trvají obvykle dva týdny, pokud by tedy na některý odjelo infekční dítě a nákaza se rozšířila, byla by odhalena dříve, než by mělo dojít k návratu. Byť si myslím, že pokud se tábory uskuteční, na žádném k ničemu takovému nedojde.
Nejsem si jist, jaký je vhodný postup u velkých firem se stovkami či tisíci zaměstnanců. Zejména z výrobního sektoru, kde si nějakým home office nepomůžou. V takovém prostředí jsem nikdy nepracoval, ale věřím, že i tam by si kompetentní osoby dovedly poradit.
Předpisy autorit jsou totiž v posledních dnech často podobně mimo mísu, jako návrh vynechávat v letadlech jednu řadu sedadel. Pokud totiž při hodinovém a delším letu dýcháte stejný cirkulující vzduch se všemi ostatními, je celkem jedno, že nejbližší z nich najednou sedí o necelý metr dál...