Tenhle splín na mě padá plus mínus každé léto, kdy mi dorazí kamarádi z jiných koutů světa, aby se podívali taky jinam než do Prahy, případně dalších populárních lokalit jako jsou Český Krumlov nebo Kutná Hora. Prahu většinou znají, a tak, neb ji znám jak své boty (pokud by tedy ryby nosily boty, že) je protáhnu jen po půltuctu neturistických zajímavostí nebo místech třeba hned vedle Staromáku, kam turisti nechodí. Chytře ukrytý Kamzík, klub divadla v Celetné nebo klub UK v téže ulici jsou hezké příklady. A pak se vydáme mimo Prahu…
Krkonoše, Pixabay License
Co máme, co bychom mohli hrdě ukazovat cizincům? Ti moji jsou obvykle světem protřelí a naše příroda a krajina jsou… řekněme takové unylé. Nenabízí toho mnoho. Vlastně nejzajímavěji vypadá naše tradiční záliba ve druhém bydlení (chatařství a chalupářství), zejména pokud nebylo tohle bydlení v posledních letech výrazně zrekonstruováno a vylepšeno, a polozapomenuté vesničky v Sudetech. A pak ještě minipivovary, které v posledních letech vyrostly skoro všude. Což ovšem není tak úplně vizitkou naší krajiny, spíš naší společnosti a dění posledních cirka osmdesáti let.
Naše hory jsou spíš takové kopečky, a tak by vás mohlo napadnout zkusit to pod zem. Třeba Moravský kras je u nás populární… ale lokálně. Tohle se o něm píše na anglické Wikipedii (a španělské taky):
The Moravian Karst is a popular tourist attraction in the local area, …
Protože jenom kousek od něj (z pohledu někoho, kdo často a rád cestuje), ve Slovinsku a částečně i Itálii, najdete pohoří Kras. Právě tohle pohoří dalo jméno všem ostatním krasům s malým k. Jeho hlavní krasová tabule je zhruba pětkrát větší než Moravský kras, najdete ji na seznamu světového dědictví UNESCO a hned několik místních jeskyní se může pochlubit světovými primáty. Čímž teď nemyslím zvířata.
Naše řeky jsou celkem nuda šeď, i když už se aspoň zlepšuje kvalita vody v nich. Na pořádný rafting to není a plavba na kánoi na voleji, sem tam jez nebo peřeje, moc netáhnou, alespoň z mé zkušenosti. S místy na koupání jsme na tom nevalně, zvlášť když to sinice rozjedou ve velkém. Lesy máme vesměs unifikované a monokulturní, protože většinu z nich využíváme na těžbu dřeva. Naše vinařské oblasti jsou fajn, ale za těmi španělskými, italskými, francouzskými, nebo i rakouskými dost pokulhávají.
Co tak ještě snese srovnání, jsou některé skalní útvary typu Českého Švýcarska nebo Adršpachu. A to není mnoho…
