No, původně jsem se o tomhle tématu chtěl rozepsat hned po návratu ze Španěl, ale co už. Španělé jsou totiž betlémy posedlí podstatně víc, než drtivá většina našinců. Ano, výjimky by se našly, ale víte, jak to myslím. Na vánočních trzích se ve španělsku tradičně prodávají barevné paruky (ne, ani T. neví, proč vlastně), bouchací kuličky, všemožná světýlka, sem tam nějaký ten Santa... A hlavně desetitisíce ručně vyráběných figurek všech velikostí. Nepřeháním. Plus domečky, chlévy, stromy, zvířata, pluhy, zemědělské potřeby a cokoli dalšího, na co byste mohli cirka před dvěma tisíci let na Blízkém východě narazit.
Španělé si obvykle každý rok dokoupí nějakou maličkost. Asi jako když my jdeme na trhy na svařák, oni si jdou pro figurku. A protože to dělají už několik generací, asi tušíte, jak velké sbírky mohou doma mít. Figurky se samozřejmě dědí. Tedy u těch, kteří na to hrají. T. má spolužáka ze střední, jehož rodiče mají přes tisíc figurek. A to počítají jen lidské postavy.
Ve městečku San Lorenzo de El Escorial je náměstí Plaza de La Constitución (pro zvědavce viz mapa). Tahle vypadalo letos o svátcích.
Římani očividně vědí, co se sluší a patří, a tak hlídají radnici. První je vlajka města, ta třetí Comunidad de Madrid. Jako kdyby se Středočeský kraj jmenoval Kraj Praha a měl svojí vlajku. Madrid samotný má vlajku s medvědem.
Kdybyste měli zájem, prostřední figurka očividně prodává svůj byt.
Betlém je v životní velikosti, i když o proporcích některých zvířat by se dalo polemizovat.
Na fotkách je opravdický sníh, ale jsme přeci jen v jižní Evropě, a tak tu nemůže chybět dramatická situace.
Předpokládám, že tenhle legionář, který hlídal vstup na náměstí (hned vedle byla ještě živá ostraha, která pro změnu hlídala, aby se tu neshlukovali lidé) je černoch. Naživo vypadal tak trochu do modra. Asi mu byla kosa.