Zdražuje všechno. Pivo, národní mok, nevyjímaje. Pivo se vaří, a energie zdražují. Vaří se z mimo jiné z obilí, a jeho ceny také rychle rostou. Zaměstnanci pivovarů chtějí dostat přidáno… A to jsme jen u ceny vstupů. V posledních dnech jsem narazil hned na několik článků o tom, že „Pivo bude zdražovat. A razantně“. Točené (a servírované) pivo samozřejmě zdraží víc než to lahvové, plechovkové, nebo dokonce v petkách. Už teď se mluví o nějakých sedmdesáti korunách. A zase se na mých oblíbených portálech objevují mé oblíbené komentáře typu „hospodští nás berou na hůl a přitom mají dvě luxusní auta a třikrát ročně jezdí na exotickou dovolenou“.
Někteří komentující vyhrožují, jak si koupí pípu (nebo opráší tu, co mají z dob lockdownu), koupí sud a žádné vydřiduchy živit nebudou.
Nebo že se spolehnou na slevové akce svého oblíbeného řetězce.
Sudové i lahvové pivo bezesporu zdraží taky. Privátní značky typu Argus asi o něco méně než ty klasické, ale v horizontu cirka jednoho roku budou muset jít s cenami alespoň o padesát procent nahoru, aby se nedostaly do existenčních problémů. Pokud v nich už nejsou, nebo pokud se nějaký řetězec nerozhodne pivo privátní značky dotovat/prodávat prakticky bez marže.
Pravdou nicméně je, že když chcete vařit poctivé pivo, nemůžete ho prodávat v Lidlu za dvanáct devadesát. Je to úplně stejné jako s jinými potravinami. 
A když se tohle poctivější pivo dostane na čep, hospodský přihodí svoji marži. Není charita. Potřebuje zaplatit své zaměstnance (zdá se, že se v gastru v důsledku covidu i nedostatku personálu přestává zaměstnávat za minimální mzdu a šedou výplatou na ruku), všechny náklady, a ještě se uživit. I když by jeho štamgasti chtěli pít za velkoobchodní cenu (a pak nechat odvézt domů poctivou taxislužbou za poctivých deset korun za kilometr), za dobré točené pivo těch sedmdesát (a více) korun prostě příští rok zaplatíme, za špatné minimálně padesát.
Pánové Brychta, Jirka a jejich myšlenkoví souputníci české pohostinství nepohřbí, stejně jako by ho asi nevytrhli. Ale jsou zosobněním smutného názoru, kterého se v Česku ne a ne zbavit. Služby jsou zlodějina. Když si můžu smažák udělat doma za padesát korun a v restauraci za něj chtějí třikrát tolik, jsou to zloději. Když si můžu koupit pětadvacetilitrový sud za patnáct set, ale v hospodě stojí pivo 45 korun, hospodský je zloděj… Není divu, že jsme stále hlavně levnou montovnou (jejíž gastronomii čeká éra soukromých garážových náleven).