Pokud mě má chatrná paměť neklame, sportovní téma týdne už tu jednou bylo. Takže to vezmu trošku z jiného soudku. I sport má své kulturní odlišnosti. Když všechno klapne, letos třeba budu učit T. lyžovat. A ona mě pro změnu naučí surfovat. O sportech, které jednotlivé národy aktivně provozují, jsme se bavili vícekrát, nicméně pokud bych z toho měl udělat jeden rozhovor, vypadal by asi takhle:
„No, a když napadne sníh, jezdíme obvykle na hory. Tady po Česku spíš na běžky, sjezdovky jsou lepší v Alpách.“
„Takže ono těch lyží existuje víc?“
„Jasně, na jedněch běháš a na druhých jenom jezdíš dolů. A taková jejich kombinace jsou lyže na skialpinismus, což je fakt frajeřina. A taky pěkná dřina.“ Při téhle příležitosti pouštím videa s klasikou i bruslením na běžkách, pak ze sjezdu a slalomu.
„A ty umíš oboje?“
„Jo, ale ne takhle dobře, tohle je z olympiády. Rodiče mě brali na lyže, ještě než jsem začal chodit do školy. A máme tu povinný kurzy pro školáky, takže aspoň trochu lyžovat by měli umět všichni.“
Pak se samo pustí video se skoky na lyžích. T. se rozsvítí oči.
„A tohle umíš taky? Tohle chci zkusit.“
Musel jsem ji zklamat, skočky jsem na nohou nikdy neměl. „Ale na běžkách i sjezdovkách tě klidně naučím, není to až tak těžký.“
„Tak já tě pak za to v létě naučím surfovat.“
„Já myslel, že v Evropě to na surfování moc není…“
„No, já nejsem žádnej profík, ale někde to celkem jde, hlavně na severu, u Gijónu [čte se to Chichon s přízvukem na druhou slabiku a krátkým o. Napřed jsem nevěděl, o kterém městě T. mluví :)]. Na některých z mých oblíbených pláží jsou dobrý vlny.“
„Ty máš nějaký oblíbený pláže?“
„No jasně, ty má přece každej, ne… Teda každej, kdo má moře.“
