Přátelé a kamarádi, je čtvrtek v noci a já píši článek který tu měl být nejlépe v neděli v noci.... no koho to u mě překvapuje že :D Ale znáte to, z práce pozdě večer, díky počasí utahaný třikrát tolik a pak další věci jako trenál atd. No co už, k tomu článku.
Nedávno mě a Elišku pozvala kamarádova přítelkyně na svoji oslavu narozenin. Vzhledem k tomu že slibovaná akce se měla odehrávat na pronajaté myslivně zapomenuté někde na okraji dávno zapomenuté vesnice bylo jasné že jedu. Kamarád mě ovšem hned ze startu varoval že musím počítat s tím že místní neumí pít. Přátelé, to je přece nesmysl ne? Jedem přece do prdele světa! Ovšem do Čech....
Hned první věc která mě trochu rozhodila byla cena lístků na vlak.... Nejsem student, nejsem důchodce a držitel ZTP nejsem už pár let.... Když jsem si uvědomil že jedeme tři, uvažoval jsem nad variantou jet autem. Jenže v autě nemůžeme chlastat všichni, a vzhledem k faktu že by řídila Eliška která považuje pátý a šestý rychlostní stupen za něco tajemně mystického, na hraně černé magie, cena by byla mnohonásobně vyšší. Takže vlakem přátelé, hned ze začátku jsem zamítl návrhy jet z Brna v 7:00, kompromis byl sejít se v 9:00 u hlavasu a jít ještě koupit dárek. Paradoxní je fakt, že ti co navrhovaly vyrážet v sedm hodin, byli na místě až skoro v deset....
Okolo půl jedenácté sedíme ve vlaku směr Poděbrady pravdou je že už jen po cestě z hlavasu na Dolní nádraží Brno začínám litovat své galantnosti. Přesněji faktu že jsem se rozhodl na cestu vyrazit pouze s jednou krosnou, ve které budou moje a Eliščiny věci. Plus hromada chlastu, Nikon D700 a dva objektivy. Nezdá se to ale krom toho že se dost pronesla tak s ní procházet přes davy lidí bylo jako hrát si na slona v porcelánu.
Netrvá dlouho a zásoba piva se tenčí, a svačina na celou cestu je pryč během hodinky. Dveře od našeho kupé se otevřou, a vevnitř stojí průvodčí, a tady začíná první chybička našeho výletu. Lístky kupoval online kamarád, vše bylo v pořádku. Dva normální, jeden student. Jenže Eliška během kontroly zjistila že si omylem vzala starý ISIC. No, po chvilce kdy to vypadalo že budeme muset za ni zaplatit celou cestu znovu, tak se průvodčí slitoval a uznal že nevypadá nějak extra hloupě a vzhledem k věku je asi opravdu studentka. Ale hlavně že jsem dva dny poslouchal „nezapomeň si občanku……...“
Od průvodčího který má náš obrovský dík jsme se dozvěděli že musíme ve Velkém Oseku přestoupit na bus který nás poveze do Poděbrad. Moc radost jsme z toho neměly, z velkého pohodlného kupé do sedaček vyhřátého skleníku na kolech. Ovšem ještě před tím jsme stihli dopít škopky a rafnout se s Eliškou poté co jsem jí řekl aby se neurážela kvůli blbostem. No co vám budu, urazila se….
O pár minut později si za pomoci krosny razíme cestu nástupištěm ve Velkém Oseku. Autobus nám samozřejmě ujel, a další jede za necelou hodinku. Nevadí, vytahujeme zbytek svačin a čas si trávíme řešením kravin.
Autobus je sice vyhřátý jako pekelná výheň ale naštěstí je skoro prázdný, netrvá dlouho a zase přesedáme na vlak, ten jsme stihly jen díky tomu že jsem na mašinfíru začal mávat podobně jako na Michal David na spartakiádě.
Poděbrady
Jen co vystoupíme s dvoupatrového Elefanthu tak si automaticky kontroluji věci, vidím že mám vše ale všímám si že Vojta ani Eliška nemají látkovou tašku s dárkem.
„Vojto?!Kde jsou ty desky?“
„A doprdele….“
Naštěstí vše slyší průvodčí z druhého vlaku, ten náš již totiž mízí směr Nymburk.
Ovšem jedno se musí uznat, zaměstnanci Českých drah projevily obrovskou ochotu a snahu poklad SSSR zachránit. Soudružka průvodčí se ihned telegraficky spojila s přednostou stanice, ten se soudruhem průvodčím a deska byla uchráněná před nenechavými prsty kapitalistů! Jenže jak ji dopravit zpátky k nám? Soudružka průvodčí ihned urguje aby někdo jel s ní, Eliška se ujímá role hrdinky a sama, na vlastní pěst se vydává pro národní poklady….
Já s Vojtou se mezitím vydávám …. na škopek jak jinak….
Když se naše hrdinka vrátí, máme ještě zhruba hodinku času než nás vyzvedne Vojtova přítelkyně. Tu trávíme procházkou po Poděbradech a pivkem na schodech obecního úřadu.
Čas letí a snažíme se namačkat do Nissanu Juke, za chvíli vystupujeme u krásné chaty na kraji vesničky Sloveč . Po chvíli je oslava v plném proudu. Po dost malé chvíli si připadáme jako alkoholici, všichni kolem nás jsou opilý a to jsme toho vypili až dvakrát tolik. Možná je to taky tím že chlemtají zelenou což spíše považuji za sladkou ústní vodu.
Během noci přijde ještě jedna výměna názorů s Eliškou a kolem rána jdeme všichni spát. Já se uložil vedle oveček na seníku a musím přiznat že dlouho se mi nespalo tak dobře.
Ráno si s Eliškou dáváme sprchu pomocí vody valící se z okapu. Uklízíme chatu, a popíjíme . Okolo šesté večer vyrážíme zase do Poděbrad. Tentokrát je to snad ještě těžší, snažíme se namačkat do Fordu K. Poté co několikrát prohlásím že to není reálné se to podaří. U nádražní budovy si dáváme cigaretu a doplníme zásoby piva. Po cestě nás čeká jen jeden přestup, i tady sedíme u nádraží, pozorujeme vlaky, dojídáme vejslužku a otevíráme pivo.
Krom toho zjistíme že na nástupišti 2a se smí kouřit!
Okolo půlnoci vystupujeme v Brně na dolním nádraží, na zahrádce zavřené kavárny dopíjíme zásoby a pokračujeme na hlavas. To že jsme v Brně indikují dvě věci, zátah protidrogové jednotky na autobusáku Zvonařka. A Grand hotel na kterém svítí pouze Rand Hotel….Jsme doma
Zjistili jsme několik věcí - V Čechách neumí chlastat - České dráhy jsou hrozné, ale furt lepší než trčet na dálnici - Poděbrady jsou krásné.
A zeptám se : Lidi, nenapadá vás jak dobře konvertovat fotky pro steemit aniž by tak strašně trpěla kvalita? Popřípadě jak obejít limit? Ono je pak ve výsledku snad lepší fotit na mobil....
