22.7.22
03:00
„Zastav ten budík a nikam se nežeň“, ozvala se pravá ruka.
„To není dobrá rada“, pronesl močový měchýř.
„Sklapněte!“, pronesl rezolutně rozum a pokračoval:
„Je potřeba tohle tělo urychleně rozhýbat, nakrmit a poslat do práce.“
„Rozume, ty jsi se vším hned hotový, ale zajímá tě někdy co na to říkáme my ostatní?“, ozvala se tiše bránice a hned nato rozvibrovala plíce k výbuchu kašle.
„Máš recht holka, taky ještě nejsem úplně v pohodě“, přidala se levá pata.
„Nefňukejte a dejte se všichni do práce. Je pátek a v sobotu si odpočinete“, pokračoval v dirigování rozum.
05:00
„Dvě kola dnes neudýcháme. Jestli se chceš dočkat soboty, tak to tady okamžitě zabal a dostaň nás domů“, ozvalo se zachroptění plic.
„Pokusím se to uhádat na jedno kolo, ale to musíme určitě zvládnout“, nerad couval rozum.
06:30 až 13:30
Občasné výpadky zraku, přehřívání organizmu, slabý tlak, vysoký tlak, silný kašel, křeče, vše nasvědčovalo tomu, že byl rozum zase chytřejší než bylo zdrávo.
13:40
„Přestaňte blbnout a začněte konečně fungovat“, ječel rozum na zbytek těla, které nehybně trčelo za volantem.
První se vzpamatovaly plíce, sípavě nabraly malý doušek vzduchu aby ho vzápětí vykašlaly ven.
Svaly, v mírném motorickém třesu, uvolňovaly křeče prstů na volantu.
„Tak a dost!“, ozval se ten, co měl na starosti vše podstatné pro fungování těla.
„Rozume, někam zalez a minimálně tři dny nelez na světlo, jinak nebudeš mít co komandovat.“
„Vy ostatní klid. Máme času dost na prvotní vzpamatování a pak se v poloautomatickém režimu přesuneme k důkladnému odpočinku.“
15:00
„Nakrmit, napojit, uložit, spát. Velká fyzická aktivita se pro další minimálně dva dny zakazuje!
Kdyby náhodou rozum moc vyskakoval, tak ho trochu přidusíme :-).“