Vstal jsem docela pozdě (06:50). Ashley i Sofie netrpělivě čekali na ranní procházku. První byl na řadě Ashley. Radostně vyběhl do slunečného rána, které ještě vonělo po nočním dešti.
I got up quite late (6:50). Ashley and Sofia waited impatiently for a morning walk. Ashley was first. He ran happily into the sunny morning, which still smelled after the night rain.
The sun, still hidden behind the treetops, shot its rays in all directions. The pond was still quiet in the morning. A haze hovered above the surface, illuminated here and there by the sun's rays.
However, the cloudless blue sky was plagued by condensation marks on the planes. At first glance, they looked like lines of music. That someone was going to the morning symphony?
The crackling sound above my head gave the impression of badly tuned instruments. I turned my head at the sound. However, it was not an orchestra, but a flock of wild geese rehearsing their annual migration line-up.
It was another reminder that summer was ending and autumn was creeping into the landscape.
Slunce, ještě ukryté za vrcholky stromů, vystřelovalo své paprsky na všechny strany. U rybníka panoval ještě ranní klid. Nad hladinou se vznášel lehký opar sem tam prosvícený slunečními paprsky.
Modrou oblohu bez mráčků však hyzdily kondenzační stopy po letadlech. Na první pohled vypadaly jako linky notové osnovy. Že by se někdo chystal k ranní sinfonii?
Skřehotavý zvuk nad mou hlavou budil dojem špatně naladěných nástrojů. Obrátil jsem hlavu za zvukem. Nebyl to však orchestr, ale hejno divokých hus, které nacvičovaly svou každoroční migrační sestavu.
Byla to další připomínka, že léto končí a do krajiny se začíná vkrádat podzim.
